V sobotní stíhačce dostala psychika 23leté mistryně světa na kolečkových lyžích opět zabrat. Šestkrát minula a propadla se na 45. pozici.
V čem byl ten závod jiný?
V tom, že jsem měla i méně sil na trati. Už od prvních metrů to bylo o přemáhání. Prostě se udržet. První ležka mě potěšila, druhá zklamala, protože toto musím nulovat. Na stojce jsem hrozně vytuhla a měla jsem co dělat, abych to ustála na těch nohách. Přestala jsem vnímat, že musím najíždět, spouštět, úplně mi to bylo jedno. Nemohla jsem vnímat střelbu, ale jen nohy, jak mě pálí. Neustála jsem to na nohách.
Už ve čtvrtek jste si posteskla, jak těžko se závodí ve vysoké nadmořské výšce v Anterselvě. Bylo to o dva dny později lepší?
Mělo by být, ale jelo se mi daleko hůř než předevčírem. Asi toho máme dost, nevím. Já obecně na ty výšky netrpím, že by se mi jezdilo špatně.
Můžou vám tyhle závody a následná příprava, kterou v Anterselvě absolvujete, pomoct do Soči?
Kvůli tomu jsme tady, abychom byly připravené.
Před olympiádou už máte před sebou poslední závod, nedělní štafetu.
Snad to bude lepší. Bude to kratší, takže snad nebudu tolik trpět.
