Závodilo se aktivně hned od začátku. Ujelo asi deset lidí, silná skupina, co měla naději dojet daleko. Možná až do cíle.
Jenže s tím tak úplně všichni z pelotonu nesouhlasili, že?
Lance... teda Landis s tím nebyl spokojenej. Dojel nás sám a nasadil takový tempo, že mu nikdo nestačil.
Pokusil jste se ho udržet?
Bylo daleko příjemnější přejet s ním alespoň první kopec (Col de Saisies), pak zbývaly už jen dva velké.
On ale přece vyzýval další jezdce: Hej, pojeď se mnou!
No, spíš se ptal, co a jak, než by někoho přemlouval. A pak ujel sám. Bylo jasný, že s ním nikdo nepojede.
Mohl jste vytrvat déle?
Za každou serpentinou se to zrychlovalo a ten únik stál přece jen něco sil. Už jsem zůstal v koloně a dojel si to v klidu.
Podruhé v nynější Tour jste se pokusil zaútočit. Jste zklamaný, že to ani jednou nevyšlo?
Spíš v šesté etapě, ta víc odpovídala mým parametrům (jela se po rovině – pozn. red.). Teď to bylo moc těžké.
Jako divák byste si letošní ročník Tour asi hodně užil, co?
Jako cyklista se na cyklistiku nedívám. Nikdo ze závodníků to tady nedrží pevně v rukou. Pořád se najde dost lidí, kteří mají naději.
A kdo vyhraje?
Přál bych to Sastremu. Ale netroufám si říct.