"Jsem temperamentnější než vy Češi," uvědomuje si čtyřiatřicetiletá španělská reprezentantka. V Praze se jí ale líbí - a nejen díky tomu, že si ráda vychutná místní pivo.
V Česku už hrajete nějaký čas. Jak jste si na novou zemi zvykla?
Přiletěla jsem do Prahy 1. září, takže je to zhruba pět měsíců. Všechno je O. K., teď mi jen trochu vadí ta velká zima. O Vánocích jsem byla doma ve Španělsku, kde sice taky teď nejsou žádná vedra, ale pak se vrátím sem a je tu takhle chladno...
Jak se vám líbí město?
Moc, z toho jsem nadšená. Nejdůležitější pro mě je, že si tu vždycky najdu nějakou náplň volného času. V Praze je hodně věcí k vidění a hodně se toho tady děje. Chodím na koncerty, do muzea... Hudba je moje velké hobby, hlavně ze začátku jsem v Praze byla na nějakém koncertu každý týden. Teď už trochu míň, ale pořád mě to baví. Praha je srovnatelná třeba s Barcelonou, je to velké město, to mám ráda. A je tu spousta zajímavých míst, teď jsem třeba byla v knihovně, objevila jsem i nějaký velký pivovar... Pivo mám ráda, chutná mi španělské i české a je fajn ty chutě porovnávat.
Pivo ve sportu většinou "dělá" partu. Zapadla jste už do kabiny USK?
Sí. To je pro mě hodně podstatné - mít v týmu někoho, s kým si opravdu dobře rozumím. Znala jsem už dřív Janu Veselou, hrála jsem s ní, jsme kamarádky. Ona byla vlastně jeden z hlavních důvodů, proč jsem do USK šla - věděla jsem, že sem taky přestoupí. Bavím se samozřejmě i s ostatními, všechno je O. K. Pomáhá mi i to, že už jsem v cizině byla a nezažívám to poprvé. Jasně, chybí mi kamarádi, rodina, není to stejné, jako kdybych hrála ve Valencii nebo Barceloně. Ale zvykám si, život tady je fajn.
A co čeština, jak se s ní perete?
Dobrý, dobrý, dooobrý. (česky) Předtím jsem byla v Polsku, to mi trochu pomohlo. Takže umím počítat: Raz, dva, tři... A už vím, že se tady neříká dzień dobry, ale dobrý den. Ale nemůžu říct, že bych všemu rozuměla. Snažím se chytat slovíčka, pochopit smysl věty, pořád jsem ale ještě docela daleko od toho, abych rozuměla všemu. Snad se zlepším, protože vím, že pak pro mě bude všechno jednodušší.
Češtinu jinde než tady asi nevyužijete. Nechybí vám motivace se ji naučit?
Ne, já bych se chtěla naučit česky. Ne každý tady umí anglicky, takže pak jsem někde mezi lidmi a nevím, o čem je řeč. A nechci někoho obtěžovat tím, že se budu pořád na něco ptát. Ale jsem tu krátce a čeština je hodně, hodně jiná než španělština. Taky je fakt, že nevím, jak dlouho tady budu hrát, a tudíž jak dlouho budu češtinu potřebovat. Zatím mi stačí, že umím říct "děkuju", "prosím" nebo "ještě jedno malý pivo".
Co vám v Praze chybí?
No, to je jasné: španělské počasí. A hlavně světlo! Tady je teď hrozná tma. Pro nás, kteří pocházíme od moře, je to velký nezvyk. Ale tím, že jsem poslední rok byla v Polsku, už s tím nemám takový problém. Tam byla zima horší. Ale tuším, že letos asi to nejhorší ještě přijde.
Zimní sporty vám nic neříkají?
To ne, líbí se mi, ale nemůžu riskovat zranění, takže na lyže nejezdím. A třeba sporty jako hokej, ty samozřejmě ve Španělsku skoro neznáme. Sem tam něco takového proběhne v televizi, ale není to prostě součást naší kultury. Ale když už jsem tady, chtěla bych se jít podívat na nějaký zápas naživo, na Spartu nebo Slavii. Mám to v plánu.
V Polsku jste hrála za Polkowice, to je malé město. Dá se srovnat život tam a v Praze?
Je to něco úplně jiného, právě proto, že Praha je tak velká a nabízí tolik možností. Ale srovnávat lidi v Česku a v Polsku, to zatím nemůžu, jsem tady krátce. Je jasné, že já jsem temperamentnější než lidé tady, mluvím rychle, gestikuluju... Vy Češi jste takoví klidnější. Ale přijde mi, že tady jsou všichni fajn, upřímní... Prostě "v pohodě".
A jak velký rozdíl je mezi českou a polskou ligou?
To už říct můžu, velký. Polská liga je určitě těžší. Tím jsem byla loni hodně překvapená, každý zápas jsme musely hrát úplně nadoraz. Bylo tam víc týmů, které mohly hrát o titul, první osmička byla docela vyrovnaná.
Není teď těžké najít motivaci? USK v lize soupeřky válcuje.
Sí. To je těžké pro mě, ale myslím, že i pro všechny spoluhráčky. Jasně, těším se na velké zápasy proti Brnu, ale jinak nás tady moc týmů nedonutí k maximálnímu výkonu. Abych byla upřímná, česká liga nebo pohár, to pro mě není cíl. To je povinnost, musíme vyhrát. Kdyby se to nepovedlo, byl by to obrovský neúspěch, asi bych šla skočit do Vltavy. Zajímá mě Euroliga.
A tam budete spokojená s jakým umístěním?¨
Když budeme ve finálové osmičce. Uvidíme, jestli se nám pak podaří proklouznout mezi poslední čtyři, bude to těžké. Navíc minulý týden jsme prohrály, takže nechci teď říkat, že na to máme a můžeme myslet vysoko. Ale hrajeme dobře a navíc čekáme na novou posilu, Danielle Robinsonovou. Ta by nám mohla hodně pomoci.
Jak dlouho vás ještě fanoušci v dresu USK uvidí? Je šance, že zůstanete příští sezonu?
Zatím se to těžko odhaduje. Teď se sice už pomalu začne rozhodovat o tom, kdo tady pro příští sezonu zůstane a kdo ne, ale já fakt nevím, je ještě brzo. Potřebuju trochu lépe poznat, jak klub funguje. Nechci dělat žádná předčasná rozhodnutí.
