Jak to stíháte spojovat? Vrcholový sport a k tomu podnikání.
Když jsme loni taxíky v Kolíně rozjížděli, tak jsem měl štěstí v neštěstí. Zotavoval jsem se ze zlomenin obou zápěstí, takže jsem měl na podnikání více času a i díky tomu jsme se dobře uchytili. Nemyslím, že by firma měla nějaký dopad na sport, unavený se necítím.
Co máte ve firmě na starosti?
Můj společník řeší ekonomiku a právní stránku, já takový ten hrubý provoz. Když má basket ligovou pauzu, sednu i za volant, v létě jsme měli nové vozy, takže to bylo potřeba. Dobrý šéf by měl zvládat řemeslo, takže umím ovládat taxametr i všechno ostatní. Jen musím po Kolíně zapínat navigaci, nejsem zdejší rodák, takže se ještě úplně všude nevyznám.
Váš vstup na trh byl prý takový divočejší, provázely ho spory s konkurencí. Už se po tom roce situace uklidnila?
Nasadili jsme jednotnou cenu, za jízdy po Kolíně 69 korun. Konkurence z nás měla nejprve legraci, že prý nemáme šanci, že se neuživíme. My jsme ale přidávali další a další vozy, takže jim trochu tuhnul úsměv a začal boj.
Regionální tisk líčil dokonce i fyzické napadení vašeho řidiče.
Byly tam různé věci, řeší se to soudně. Konkurence už nás vnímá jako plnohodnotného hráče, ve třech městech máme osmdesát řidičů, to už je slušná armáda. Dali jsme si jasný úkol, vše řešit civilizovaně, bez síly, aby se žádné spory nedotkly našich klientů.
A opadly tedy teď po roce ty největší vášně?
Občas si někdo vyskočí, hlavně u nádraží, ale jsou to spíš jen takové štěky, nedorozumění. My jsme spokojení, čekali jsme, že touhle dobou budeme mít v Kolíně tak pět šest aut, ale máme jich devět. Jeden taxík někdy udělá za noc i padesát zakázek.
Kolínský basketbalista Ladislav Horák se podepisuje pod etický kodex v NBL.
Také jsem četl, že u toho nádraží jste ne úplně správně dodržovali pravidla taxikářských štaflů.
To je pravda, stáli jsme na místě, kde jsme úplně stát neměli. Dnes už ty štafly snad ani nepotřebujeme, lidé nás mají uložené v telefonech, rozjíždíme mobilní aplikaci.
Mimochodem, kdyby někdo napadl vás, asi by si pěkně naběhl, že? Narážím na vaši vášeň pro kickbox.
Měl jsem období, kdy jsem se mu věnoval opravdu hodně. Před časem jsem basket rok a půl nehrál, tam jsem propadl kickboxu. A vracel jsem se k němu především vždy v létě, bral jsem to jako dobrý doplněk přípravy. Letos jsem ale v tomhle ohledu lajdačil, po zlomeninách rukou jsem ještě neboxoval.
Ještě mě napadá, jestli nepůjčujete auta také basketbalovému klubu. Nemáte přece k dispozici svou halu a musíte denně vyrážet za tréninky do Poděbrad.
Na to by naše taxíky neměly čas (úsměv).
