„Chápu to jako odměnu za svou práci, takové potěšení. Člověk ji dělá bez nároku na to, že za ni něco dostane,“ říká 69letý pardubický trenér. A dodává: „Promítly se v tom výrazné úspěchy, které se dostavily během let, atletů, které jsem vychoval. Dokonala to Lada Vondrová, která byla podnětem k tomu, že mě Český atletický svaz na cenu nominoval.“
Lada Vondrová v tomto roce dokola vylepšovala osobní rekordy a dokázala uspět i na vrcholných akcích. Na mistrovství Evropy do 22 let v Gävle byla stříbrná na hladké čtvrtce, na mistrovství světa v Dauhá pronikla až do semifinále. Asi to byla dost slušná „jízda“ i pro vás.
Lada to nazvala vyloženě snovou sezonou, téměř všechno, na co jsme sáhli, se podařilo. Za poslední dva roky udělala ohromný výkonnostní vzestup. Doufám, že se to nezastaví... Najednou při závodění získala jistotu. Její nejhorší letošní čas byl lepší než nejlepší výkony z minulého nebo předminulého roku. Stabilizovala se ve špičce. Takže dobrý, no... (úsměv)
Hejnová je potřetí českou Atletkou rokuVýsledky ankety |
Dá se kromě poctivého tréninku vystopovat ještě něco dalšího, co průlomu pomohlo? Sama při Atletovi roku zmiňovala, že zůstala zdravá, což je nezbytnost.
Jistě, to je hlavní. Loni a předloni měla podezření na únavovou zlomeninu. Před mistrovstvím Evropy v Berlíně měla třikrát nohu v ortéze, dohromady šest týdnů. Připravovala se jen na veslařských trenažérech. Teď sezona proběhla v pohodě, odtrénovala všechno. Ale samozřejmě, jsou tam pořád rezervy.
Že získala na galavačeru v Praze cenu pro „Objev roku“, asi nebylo velké překvapení. Nebo jste tam viděl nějakou větší konkurenci?
Ani ne. Mohli jí být plzeňští bratři Forejtové, ale to jsou ještě junioři a měli vlastní kategorii. U nich se však podobný progres čekal, kdežto Lada poskočila výrazně, přestože už předtím taky byla na pár velkých závodech. V podstatě bylo jasné, že objevem bude ona. Spíš bylo otevřené, jestli se dostane do top 10 v Atletovi roku.
Junior roku diskař Michal Forejt ve společnosti Lady Vondrové, která se stala atletickým objevem roku.
Co tedy říkáte na její finální šesté místo?
Hrozně mě to překvapilo. I já jsem se té ankety zúčastnil. Rozebral jsem si to a dával ji podle svého uvážení pečlivě a spravedlivě na deváté místo. Desítku jsem odhadl přesně. Později jsem viděl bodové rozdíly. Bylo poznat, že svými výkony a úspěchy získala ohlas; za pátou Nikolou Ogrodníkovou byla zhruba 300 bodů, ale před dalším v pořadí (Filip Sasínek) měla náskok 200 bodů. Ta pozice byla jednoznačná. Bylo příjemné, že to takhle lidi vnímají. Tak jen, abychom se tam umisťovali stále...
Mladá Vondrová na MČR porazila i Hejnovou |
Na mistrovství republiky v Brně letos zaběhla na hladké 51,71. Je jí dvacet - dá se odhadnout, kde je její výkonnostní strop?
To je ošemetné, nedá. Takhle to vypadá zářivě. Když jí bylo šestnáct, běžela 55,95, v sedmnácti 54,35 a v osmnácti totéž, rozdíl byl jenom v setinách (54,30). Ten rok se nezlepšila. V devatenácti najednou přišel skok o vteřinu dolů na 52,95. Pro letošek měla cíl 52,50; v hale zaběhla 52,67. Říkal jsem si proto: To v létě zvládne. O nějakém Dauhá jsme vůbec neuvažovali. Českým limitem 52,25 by se tam nedostala, o ostrém limitu IAAF 51,80 jsme nepřemýšleli. Ale ona zrychlila, běžela za 52,13. Asi pět závodů měla za 52,20... Při závodě v Brně byly dobré podmínky, povedlo se jí to. Přitom šla předtím čtvrtku „na plné pecky“, kde jí foukalo blbě. Zuzana Hejnová to tehdy zkritizovala, že ji neměla jít naplno a měla se soustředit na finále. Ale my to prostě zkoušeli. A finále jí vyšlo. Lada je odolná, zvládne několik závodů po sobě. Je dost trénovaná.
Má pověst dříče. Nemusíte ji někdy v tréninku krotit, aby ho nepřehnala a neublížila si?
Někteří lidé mají dar odhadnout, kdy už toho mají dost, což sice není úplně její případ, ale že by to přetáhla a zranila se, to zase ne. Ráda plní, co je dané. Ale někdy s tím sekne, rozzlobí se: Já to nejdu! To už vidím, že by se něco stalo. Tu hranu asi dokáže určit.
Princezna Lada v semifinále. Byla jsem z toho vykulená, říká Vondrová |
Jak její trénink probíhá teď, když má po maturitě a zapsala se na hradeckou univerzitu? Trénuje ještě v Pardubicích?
Momentálně je členkou střediska USK Praha, to se domluvilo v Glasgow. Michal Pogány (atletický trenér, partner bývalé skvělé trojskokanky Šárky Kašpárkové) se mě tam ptal, kde je Lada zabezpečená; povídám, že nikde, že jen závodí za Pardubice. Říkal: To není možný! Franta Ptáčník, který je šéfem pražského střediska, ji do něj zpětně zařadil, dostávala „kalorné“ (na výdaje za stravové doplňky, iontové nápoje apod.) a nějaké peníze na přípravu. Mohla si víc dovolit. Teď trénuje normálně tady, akorát po Dauhá odpočívala, sezona byla nesmírně dlouhá. Spočítal jsem, kolik šla závodních běhů na 400 metrů, a až jsem se toho zhrozil. To musíme omezit, není to možné.
Kolik jich bylo?
Osmnáct hladkých čtvrtek a k tomu dalších patnáct na 400 metrů překážek. To je strašně moc, přitom to všechno byly časy na úrovni. Dostala fakt „záhul“. Po Dauhá odjela s partnerem na 14 dní na Kubu. Nyní máme za sebou čtvrtý tréninkový týden. Pak budeme na soustředění, do konce listopadu budeme makat na kondici.
Kam vyrážíte?
Do Janova nad Nisou. Je to taková obyčejná stará chata, kde dobře vaří, je to tam bezvadné.
Hovořil jste o kalorném. Když jsme domlouvali tento rozhovor, zmínil jste se do telefonu, že během galavečera Ladě Vondrové slíbili další finanční podporu.
Ve středisku měla to kalorné a dostávala asi 4 tisíce měsíčně. Pak jí přidali, ale následně jí to zase vzali, protože se tam dostala na plný úvazek. V Hradci studuje dálkově, aby měla čas na trénink. A kromě toho s ní Česká atletika s. r. o., kterou vedou paní Fibingerová a pan Varhaník, sepsala čtyřletou smlouvu. Bude jimi podporována.
Jak těžké pro ni bude nominovat se na halové mistrovství světa do Nankingu a pak na olympiádu do Tokia?
Na halový šampionát v Číně už má limit splněný. Jsou dva, z venku a z haly, platí to od 1. ledna 2019. V hale asi 52,90 a ona má zaběhnuto 52,67. Pokud se nezraní a bude mít výkonnost, bude nominovaná. Tohle má celkem zajištěné. Co se týče olympiády, když se rozhodovala, kam půjde na vysokou školu, nevěděl jsem, jestli u mě zůstane, nebo půjde do Prahy. Stejně jako jsem do ní kdysi hučel, ať skončí s fotbalem, a přemlouval jsem ji, ať jde sem na Sportovní gymnázium, jsem jí řekl, že počítám, že na ni má. Ale myslel jsem rok 2024! Tohle mě nenapadlo, posunulo se to. Tam je limit 51,35, musela by se ještě zlepšit o čtyři desetiny. Když chytne ideální závod, tak to je možné. Děláme pro to všechno.
Jaroslav JónAtletický trenér, narozen 14. ledna 1950 v Hradci Králové. V mládí se věnoval především trojskoku a skoku do dálky pod vedením staršího bratra Jiřího, který jej k atletice přivedl. Závodil za Spartak Hradec Králové, Slavii Praha VŠ, Rudou Hvězdu Praha a Transportu Chrudim. V mládežnických kategoriích se stal několikrát mistrem ČSSR ve skokanských soutěžích, několik medailí získal i mezi dospělými. Jeho osobními rekordy jsou 7,34 metru v dálce a 15,53 metru v trojskoku z roku 1978. Vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze, od roku 1976 se trenéřině věnuje profesionálně (nejprve Chrudim, poté AC Pardubice a v současnosti Hvězda Pardubice). Od roku 1989 učí na Sportovním gymnáziu Pardubice jako vedoucí trenér atletiky. Vychoval řadu vynikajících atletů-reprezentantů včetně pozdějších olympioniků Ivana Slanaře (trojskok, Soul 1988) a Lenky Fickové (štafeta žen na 4x400 metrů, Sydney 2000). Mezi jeho svěřence nyní patří čtvrtkařka Lada Vondrová, vycházející česká hvězda. Žije v Pardubicích. |
Má nově manažera, který se ji bude snažit dostávat na nějaké závody. Nominace na olympiádu totiž není jenom podle výkonů. Ještě o tom rozhoduje ranking, bodované pořadí z vybraných závodů. Kolikrát se stane, že výkonnostně lepší atlet se tam neprobije, a horší ano, protože umí vyhrávat závody a často se jich zúčastňuje. Což ovlivňují manažeři; bude to boj manažerů, prosadit tam svoje sportovce. V Tokiu bude na 400 metrů startovat 48 žen a ona v rankingu byla asi 36. A to jsme se nesnažili nikam moc jezdit... Pochopitelně získala body na mistrovství Evropy, dost jich je i za vítězství na mistrovství republiky. A pak za zahraniční mítinky. Nevím, jestli se teď dostane na světovou halovou tour, což je šest významných závodů. Začíná se v Bostonu, pak Karlsruhe, tuším Düsseldorf, Polsko... Je za to hodně bodů, ty závody jsou solidně obsazované. Ale když se na nich umístí blbě, tolik jich nezíská. Takže je otázka, jestli není lepší vyrazit na nějaký méně bodovaný mítink, který vyhraje.
Na té tour ale může obdržet zajímavé startovné, ne?
Jasně. Ale peníze teď nejsou to nejpodstatnější, spíš na ten závod chci, protože když byla v Glasgow, doplatila na nezkušenost soutěžit se zahraniční konkurencí. Byl to silný rozběh. Pustila jednu holku dopředu a její čas pak nestačil na postup. Aspoň dva takové závody si potřebuje zaběhnout. Jedním z nich bude Czech Indoor Gala v Ostravě, k tomu jeden v zahraničí, třeba v tom Polsku. Snad to vyjde.
Do patnácti hrála fotbal. Teď má být Vondrová budoucností české atletiky |
Sama mluví o tom, že do budoucna je větší šance uspět na čtvrtce překážek, i když ji víc baví hladká. Jak na to nahlížíte vy?
Kdyby se překážky naučila a trénovali bychom je, má tam určitě příznivější vyhlídky. Byla přezávoděná; já byl přesvědčený, že je zaběhne rychleji. Jenže už neměla kdy trénovat. Třeba Hejnová momentálně běží to, co běží. 400 metrů má horších o sedm desetin než Lada. Letos má čtvrtku za 52,44 a překážky asi za 54 (54,11). Rozdíl je necelé dvě vteřiny. Ale u Lady je to pět (na překážkách 56,78)... Kdyby to byly čtyři, tak už měla limit pro Dauhá. Museli bychom na to trénovat, zatím jsme se k tomu nedostali. Ono se jí teda ani nechce... Kromě toho měla z fotbalu problémy s kolenem, pošramocený meniskus, a na překážkách se to někdy ozve. Jako dorostenka chodila i víceboje, ale kvůli výšce jsme toho nechali. Moc to nevidím. Ale kdyby k překážkám dospěla - před olympiádou v Tokiu a mistrovstvím Evropy v Paříži to už necháme. V dalším období bychom to možná zkusili. V roce 2021 bude mistrovství Evropy dvaadvacítek, což bude její hlavní cíl, tam by měla prodat svoji výkonnost. Počítám, že by zase šla dvojstart hladká plus překážky. Letos v Gävle to byla asi chyba, jinak by hladkou zřejmě vyhrála. Po semifinále na 400 překážek, které bylo těsně před finále hladké, byla unavená. Asi se na to zaměříme. Spousta lidí taky tvrdí, že by Lada měla běhat 800 metrů, názory se různí...
Zuzana Hejnová nad překážkou a vedle ní Lada Vondrová.
Jste hlavním atletickým trenérem Sportovního gymnázia, takže pod křídly nemáte jen Vondrovou. Kdo dále patří do vaší tréninkové skupiny? Jsou tam podobní talenti jako ona?
Vyloženě talenti ne, jenže když přišla Lada, tak to taky nebyl žádný zázrak. Byla běhavá, uměla osmistovku. Dost to vydřela. Teď se o ní píše jako o talentu, ale to se objevilo až postupně, co v ní je - jaká je buldočí povaha a co ze sebe dokáže dostat. To tady na škole nikdo nezvládne, jiného studenta, který by takhle trénoval, jsem tu neměl. V prváku je kluk, který na svůj věk není špatný, Martin Kvapil. Má 6,40 dálku, je to typ, který by mohl něčeho dosáhnout. V oddíle je Víťa Kverek, příští rok by měl přijít na gymnázium. Pak tam mám ještě jednoho, Honzu Michuta, který by z nich mohl být vůbec nejlepší. Ten se k nám nedostal o jedno místo, je na obchodní akademii a čeká, jestli někdo odejde, aby mohl sem. Je to skvělý odrazář, na tuty by byl lepší než Jirka Vondráček (trojskokan Hvězdy, několikanásobný mistr republiky v kategorii dospělých). Ten byl zprvu úplně nulový, vůbec nevěděl, co má dělat. Vypracoval se během jediného roku. Tihle kluci jsou všechno skokani, což je moje původní hlavní disciplína. Těším se, jak to s nimi půjde dál.
Vašima rukama v minulosti prošla řada jiných výborných atletů včetně olympioniků Ivana Slanaře a Lenky Fickové. Zůstáváte s někým z nich v úzkém kontaktu do dneška?
S Ivanem Slanařem ano, ten má dceru trojskokanku a vídáme se na závodech. Dokonce mě lákali, ať to tady zabalím a jdu pracovat do Dukly, dělali tam nějakou reorganizaci. Ale nakonec by to tak jako tak nevyšlo a já bych do Prahy kvůli rodině ani jít nemohl. S Lenkou Fickovou jsem se taky potkal, vidím ji tak jednou do roka. Nebo se čtvrtkařem Jindrou Rounem, byl první, se kterým jsem začal dělat čtvrtku. Pro rady jsem tehdy chodil k inženýru Kváčovi, protože trénoval Kratochvílovou. Jindra pak běhal za 46 vteřin. Byl na mistrovství světa, náš nejlepší čtvrtkař v té době. Celkem v kontaktu jsme.
Městský atletický stadion, kde sídlí Hvězda, klubu „padá na hlavu“. Mluví se o nové hale na Dukle - co by z vašeho pohledu atleti nejvíc potřebovali?
Mně by se líbilo, kdyby to tu bylo jako v Ostravě a ta hala sloužila opravdu atletům. Tam sporty skutečně kombinují, jsou tam volejbalisté, všechno. Přes letní sezonu atleti do haly vůbec nepáchnou. Ptal jsem se tamějších šéfů atletiky, jak ten komplex funguje. V zimě to mají přes den rozdělené tak a tak, ale děti, co jsou v oddíle, tam nechodí, připravují se v tělocvičnách a prostorech, které bez té haly dosud měly. Kdyby se postavila, bylo by to dobré, ovšem atleti by v ní měli mít vymezený prostor, který by mohli využít a rozvrhnout ho pro sebe časově tak, jak potřebují oddíly.
Atletické tu jsou v podstatě tři. Sportovka na Benešově náměstí, my a AC Pardubice. To je prakticky všechno. V Praze mají dvě haly: Strahov a Olymp. Všechny kluby mají přidělených pár hodin na přípravu. Tady je na Sokole atletický tunel, kde Vondrová běhá osmistovky, krouží tam a je to dokonce náročnější než v hale - musí zastavit a znovu se rozběhnout. Kolikrát vítám, že to je namáhavé, ale pro tréninky před sezonou už by byla potřeba dráha a myslím, že by to zorganizovat šlo. Ten návrh jsem nějak nepitval, ale měla by to být klasická atletická hala - nevím, co všechno se dá uprostřed postavit. Nafukovačky, co mají třeba florbalisté a podobně, jim myslím bohatě stačí - ale atleti tu dráhu musejí mít. Ty se do podobných menších hal nevejdou. Jde jen o prachy...
