Jak moc vám vadila hlučná podpora soupeře?
"Kyperští fanoušci byli opravdu trochu jiné kafe oproti těm férovým švédským v prvním kole. Byli dost nesportovní, neustále hlučeli a pokřikovali do mého servisu. Jejich řeči sice nerozumím, ale křičeli i moje jméno a určitě to nebylo v lichotivé souvislosti. Nevím, nerad bych se někoho dotknul, je to prostě jiný národ a jiná mentalita, ale k tenisu tenhle styl fandění podle mně nepatří."
V prvních dvou setech jste jim navíc dal velký prostor k oslavným ódám...
"Bohužel, můj začátek byl špatný, udělal jsem spoustu nevynucených chyb a vůbec jsem si nepomohl servisem ke své tradiční útočné hře. Pak jsem musel změnit taktiku, začal jsem se více hecovat a více riskovat, abych Baghdatise donutil hrát to nejlepší, co umí. Tlačil jsem se k síti, abych ho donutil k returnům a najednou začal chybovat a dokázal jsem se velmi rychle vrátit do zápasu."
Proč jste nebyl takhle nastartovaný hned od začátku?
"V prvních dvou setech jsem nemohl vůbec chytit rytmus a nevěděl jsem, jak na něj. Hecováním jsem se pokusil změnit vývoj zápasu, obrátit skóre a až do závěru pátého setu se mi to dařilo. Bojoval jsem až do posledního míčku, ale dnes to prostě nestačilo."
Který okamžik byl podle vás v zápase klíčový?
"Určitě hned první game rozhodujícího pátého setu, kdy jsem prohrál svůj servis. Byla to škoda, předtím jsem vyhrál čtvrtý set s nulou a mohl to být devátý vyhraný game v řadě, což by soupeře určitě ještě více srazilo dolů. I když jsem pak ještě v pátém setu dokázal vzít zase servis Baghdatisovi, ten prohraný první game rozhodujícího setu mi nakonec asi chyběl nejvíc."
Mohlo Baghdatisovi pomoci ošetřování v závěru čtvrtého setu?
"Těžko říct, sice se nechal ošetřovat, ale nic mu zjevně nebylo, spíš hrál trochu divadlo. Prohrával už 0:4, věděl, že set už je téměř ztracen, tak zkusil tuhle taktiku. Ani nevím, na co si vlastně stěžoval, vůbec jsem tomu nevěnoval pozornost a snažil se soustředit jen na svůj výkon."
Určitě jste ale vnímal české výkřiky z publika...
"Samozřejmě jsem občas zaslechl i české fanoušky, na jednu stranu je to moc příjemné, když člověk tak daleko od domova slyší svou rodnou řeč, občas tam však padaly dost jadrné české výkřiky. Nevím, zda měl ten dotyčný třeba vsazeno, ale moc slušné to rozhodně nebylo..."
Na velký úspěch na grandslamovém turnaji si tak musíte počkat minimálně do Paříže.
"Neberu to jako nějaké prokletí, že jsem na grandslamových turnajích ještě nikdy nepřešel třetí kolo a nemám dosud na svém kontě žádný vyhraný turnaj. Věřím, že mám ještě dost turnajů před sebou a jednou to určitě přijde. Teď se vracím do zimní Evropy, potom mě čeká řada halových turnajů v Záhřebu, Marseille a Rotterdamu, třeba se dočkám už na některém z nich."
