Minulý týden se ještě každá nacházela v jiné zemi. Petra Kvitová nastoupila v rámci přípravy v extralize družstev a pomohla domácímu Prostějovu třemi výhrami k celkovému triumfu. Po svém posledním zápase nicméně v pátek unaveně líčila: „Měla jsem toho vážně plné kecky. Příprava byla dlouhá a vydatná a byla jsem navíc taky trochu nachcípaná. Jsem ráda, že jsem vůbec hrála tak, jak jsem hrála.“
Martina Sáblíková mezitím „úpěla“ při soustředění v italském Collalbu a před lednovým mistrovstvím Evropy ve víceboji tu pilovala i svoji neoblíbenou pětistovku. Zároveň sebekriticky vyprávěla: „S fyzičkou na tom nejsem zdaleka tak dobře jako před rokem.“
To Eva Samková stále čekala na úvodní pohárový start zimy, chybějící sníh byl proti. Trénovala tedy na rakouském Pitztalu, načež se vrátila domů a nasávala vánoční atmosféru. Na Facebook si vystavila fotografii, jak vykrajuje cukroví s dovětkem: „Užívám si domova.“
Nyní se pomyslně utkají. Která bude Sportovcem roku? Počtvrté Sáblíková, podruhé Kvitová, či premiérově Samková? A jak se ohlížejí za uplynulým rokem?
Váš nejkrásnější zážitek v roce 2014?
Kvitová: Jednoznačně vítězství ve Wimbledonu a Fed Cupu.
Sáblíková: Samozřejmě olympiáda, stříbro na trojce a zlato na pětce. Snad nejšťastnější jsem byla v cíli trojky, protože předtím jsem byla při svěťáku na této trati až šestá. Když jsem potom získala na trojce medaili, bylo to pro mě hrozně emotivní. Stříbro s cenou zlata.
Samková: Zážitek? Když jsem za olympijské zlato dostala koně Pepina. To jsem se dojetím rozbrečela.
Kdy vám bylo naopak nejhůř?
Kvitová: Po vypadnutí v prvním kole Australian Open. Povedla se mi příprava a moc jsem chtěla na grandslamu něco pořádného uhrát. Ale všechno se rozsypalo.
Sáblíková: Po pádu na kole při mistrovství světa. Přiletěla jsem domů a zjistila, že nesmím nic dělat a musím týden jen ležet. Hrůza.
Samková: Celý podzim bylo všechno špatně. Proč? Protože jsem vyhrála olympiádu. Nedokážu to moc popsat. Popularita si prostě vybrala svou daň.
V čem vás rok 2014 nejvíc změnil?
Kvitová: Získala jsem hodně osobních i profesionálních zkušeností. A zkušenosti lidi mění, i když si to úplně neuvědomujeme. Možná jsem po druhém wimbledonském titulu i zrelaxovanější. Dlouho jsem na takový úspěch čekala, už jsem měla strach, jestli se to podaří.
Sáblíková: Naučila jsem se říkat si: Každé umístění na stupních vítězů je super. Když jsem druhá nebo třetí, nedělám z toho žádnou tragédii.
Samková: Změnil mě v tom, že jsem si uvědomila, že chci být pořád stejná. Zlato ze Soči přece neznamená, že bych měla být jiná než předtím. O to se teď snažím - a taky chci být zase veselá. Po olympiádě jsem tolik nebyla.
Koho byste zvolili českým Sportovcem roku?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 22:00 pondělí 22. prosince 2014. Anketa je uzavřena.
Které nejhezčí místo jste během roku navštívily?
Kvitová: Napadá mě dovolená v Dubaji na pláži, kam jsem po sezoně vyrazila s bratrem. Tam bych se vrátila hned.
Sáblíková: Stelvio (průsmyk, kam se mnohokrát šplhala při soustředění na kole). Tam je tak krásně, ten pohled na okolní hory! A když šlapu nahoru hodinu a půl, mám na rozhlížení spoustu času.
Samková: Líbí se mi všude, kde je hezká příroda, ale… Gruzie je krásná. Čtyři dny jsem chodila po gruzínských horách. Super zážitek, vrcholy kolem 3000 metrů, osm hodin chůze denně.
Jakého setkání si letos nejvíc vážíte?
Kvitová: Vážím si, že jsem byla u pana prezidenta na Hradě. Pozval mě i s dalšími tenistkami z týmu, což bylo hezké. I to, že přišel na Fed Cup, i když není moc sportovně zaměřený.
Sáblíková: S Jelenou Isinbajevovou na olympiádě. A když jsem se fotografovala s Ole Einarem Björndalenem, mým idolem. To bylo fakt hustý.
Samková: S Markem Ebenem, se kterým jsme se potkali při focení do časopisu. Měla jsem si vybrat nějakou osobnost a zvolila jsem jeho, protože se mi líbí, jak je vtipně chytrý a noblesní. A pak setkání s panem Schwarzenbergem, které mi můj manažer zařídil jako dárek na poolympijskou oslavu. On je pro změnu perfektně bezprostřední, prostě kníže.
Kdy vám trenér vyčinil?
Kvitová: Nemůžu si vzpomenout... Po Austrálii? To asi ne, to jsem byla sama zdeptaná. Asi někdy během zápasu mi jakože vynadá, i když to tak úplně nemyslí. On mi moc nenadává. Já jsem strašně hodná, víte.
Sáblíková: To je pořád něco. Třeba mi vynadá za to, že si ustavičně stěžuju, jak mi to nejde. Povídá pak: Uklidni se a jezdi. V tomhle směru se nic nezměnilo.
Samková: Když jsem neposlouchala, co mám dělat, nebo na něj bafla, když šel ze záchodu.
Petra Kvitová doma ukázala svou druhou wimbledonskou trofej.
Který sportovní výkon vás letos nejvíc zaujal?
Kvitová: Zase tak moc jsem dění ve sportu nesledovala. Ale viděla jsem biatlonovou smíšenou štafetu na olympiádě, která skončila stříbrná. Ta se mi moc líbila.
Sáblíková: Biatlonisté na olympiádě. Ti naši a samozřejmě Björndalen. Vyhrát ji ve čtyřiceti, to bylo vážně něco úžasného. Vždycky jsem ho strašně obdivovala.
Samková: Všichni jsou borci!
Která událost vás letos naštvala nebo rozesmutnila?
Kvitová: Dění, které vzniklo po Wimbledonu v médiích kolem Monaka a pana Humla (poslanec za ČSSD kritizoval Kvitovou, že má trvalou adresu kvůli daňovým důvodům v Monaku).
Sáblíková: Rozesmutnilo mě, že Kája Erbanová odešla z našeho týmu.
Samková: Všechno, při čem se škodilo lidem nebo přírodě.
Koho byste volily Sportovcem roku, když si odmyslíte samy sebe?
Kvitová: Asi Martinu Sáblíkovou. Vždyť vyhrála dvě olympijské medaile, z toho jednu zlatou.
Sáblíková: Zlato z olympiády měla i Eva Samková, tak nejspíš tu.
Samková: Jiřího Ježka. Protože je fakt hustej. Dokáže závodit se zdravými a je skvělé, že se dal zpátky do pořádku. Obdivuju ho už delší dobu, není to jen kvůli tomu letošnímu příběhu.
Kde strávíte poslední den roku 2014?
Kvitová: To je jednoduché. Už 30. prosince odlétám na první turnaj nové sezony do Šen-čenu v Číně. Takže tam.
Sáblíková: V Itálii na soustředění. Jsme v Collalbu do Vánoc, pak si odskočíme domů a zase se vrátíme zpátky. I když tu jezdím na kole, cítím manko. Na některých úsecích jsem o dost pomalejší než dřív.
Samková: Zatím nevím, ale asi na sněhu a na prkně. Nejspíš v Rakousku nebo v Čechách.
