Vedla 6:4, 5:0, za mohutného potlesku vykročila z lavičky na kurt a ... "... zatočila se mi hlava, nohy opravdu neposlouchaly. Už jsem si přála, aby byl konec," přiznala česká tenistka.
Protrápený týden zakončila jednoznačným vítězstvím. S bývalou světovou jedničkou Jelenou Jankovičovou prohrávala v úvodním setu 2:4, sérií devíti her v řadě vývoj otočila, i podruhé v kariéře porazila srbskou tenistku a český tým přiblížila o krok blíž k obhajobě prestižní trofeje.
Nehrát? Kapitán se mě ani neptal
Ale jak komplikovaná byla cesta dvaadvacetileté tenistky k sobotnímu úspěchu. Z Turnaje mistryň v Istanbulu odstoupila, v slzách oznamovala, že je opět nemocná. Trápila se se zánětem nosohltanu. Netrénovala. Při každé příležitosti však všechny ujišťovala: Nastoupím, udělám pro to všechno.
Opravdu o svém startu nezapochybovala? "Ani jednou. Kapitán se mě vlastně ani neptal," řekla.
Chvíli v hale vychutnávala atmosféru utkání mezi Lucií Šafářovou a Anou Ivanovičovou, pak se schovala v šatně. Na kurt nastoupila plně koncentrovaná.
Euforickou atmosféru téměř čtrnácti tisícovek diváků v hale se snažila nevnímat. "Úplně to nešlo, ale nechtěla jsem se nechat rozhodit, když nemám tolik sil. Zkoušela jsem být uvolněnější, sem tam se usmát," vypravovala.
Kotyza: "Nevím, jestli to je forma, ale to, jak byla zanícená, soustředěná, aby urvala bod, to bylo neskutečné. Je to hráčka s tím největším H, co může být." |
Přitom čtvrteční trénink s Klárou Zakopalovou a páteční hodina na kurtu s mužským sparingpartnerem jí toho před zápasem příliš nenapověděly. Přiznala: "Nevěděla jsem, co od sebe čekat."
Začala pomaleji, ale pak srovnala na 4:4. A začala její dominance, několikrát zatnula pěst ve vítězné gesto a zakřičela své typické Pojď!. "Hrála jsem agresivně. Proti hráčkám, co se dobře pohybují jako Jelena, musím takhle hrát," pochválila se.
Kolena se na konci roztřásla
Ač fyzicky zničená po sérii zdravotních problémů se ve druhém setu vzepjala k vynikajícímu výkonu. "Opravdu jsem se cítila dobře, měla jsem radost, jak jsem hrála. Ze začátku jsem byla hodně stažená, ale teď nemůžu být štastnější."
Hodně jí prý pomohla příprava, kterou absolvovala před Turnajem mistryň v Istanbulu. Ruku měla jistou. Ale kolena se jí ke konci třásla, podvečer spěchala na regeneraci. "Musím se dát dokupy, abych to zítra zvládla," už nenápadně přemýšlela nad duelem týmových jedniček s Anou Ivanovičovou.
Stejně jako ve dvou letošních fedcupových duelech - a loňském finále - by mohla týmový víkend uzavřít ziskem třetího bodu. "Snad to bude stejné... Jasně, že chci vyhrát. Každý chce," řekla. "Ať nám ta trofej, kterou jsme měli celou sezonu, ještě rok zůstane."
Zvrat v srbském podání si nepřipouští. "Snad jedině, že bychom si všechny zvrtly kotník..."
