Trvalo přibližně půl hodiny, než copatá slečna na kurtu v O2 areně začala připomínat světovou šestku Petru Kvitovou. Pětadvacetiletá levačka, na níž se tým jako obvykle bezvýhradně spoléhá, přemáhala tradiční stres. Poté, co nad ním zvítězila, válcovala i Anastasii Pavljučekovovou.
„Sice se mi dařilo vytvořit tlak, ale bohužel jsem vždycky zkazila ten nejjednodušší míč z celé výměny,“ řekla po utkání s výsledkem 2:6, 6:1, 6:1. „Byla jsem moc zaťatá. U některých míčů jsem nebyla nohama. Za stavu 2:5 jsem se už cítila uvolněnější, ale bohužel mi to bylo prd platné. Nasťa totiž zahrála dobře.“
Byl důležitý start druhého setu, v němž jste soupeřku brejkla na 2:0?
Věděla jsem, že si potřebuju víc pomoct servisem. A že musím počkat na šanci, která přišla hned v dalším gamu.
Brejkbolů jste v něm měla dokonce sedm.
Tahaly jsme se, ale nakonec se mi to povedlo. Ona se trochu propadla, já se zvedla. Tam se zápas přehoupnul. Ten game mi hodně pomohl.
Napadlo vás za nepříznivého stavu, že ve finále Fed Cupu proti Rusku prostě nesmíte první bod ztratit?
To jsem si říkala až ve třetím setu, kdy jsem cítila, že Nasťa do toho víc jde. Bylo mi líp psychicky i fyzicky. I když ona trošku zlobila, udržela jsem si svou pohodu.
Když zaberete, málokdo vám dokáže čelit. Pomáhá vám to vědomí?
Moc v klidu jsem nebyla. Cítila jsem se divně. Přišlo třináct tisíc lidí a já vyhazuju tak snadné míče. Připadala jsem si trošku trapně, bylo mi diváků líto. Potřebovala jsem se do toho dostat, párkrát zahrát křížem, byla jsem trpělivější.
Masters v Singapuru jste dohrávala zraněná. Jak vypadá vaše fyzička?
Každá z nás má na konci roku nějaké bolístky. Ale dneska to šlo. V Singapuru to bylo o dost bolavější. Realizační udělal super práci. Unavená jsem, hlavně z těch nervů. Ale pokud mě zítra kapitán nasadí, bude to poslední letošní zápas. Nechám tam úplně všechno.
Bude tréma před nedělní bitvou se Šarapovovou menší?
Doufám, že jo. Větší než dneska už být nemůže. Pokud budu hrát s Maruškou, ten tlak by měl být menší.
