I to je důvod, proč vyhrála anketu MF DNES a iDNES o nejlepšího Sportovce Moravskoslezského kraje za měsíc prosinec.
"Za hlasy, které jsem v anketě dostala, moc děkuji," řekla Eva Kurfürstová. "Tak vím, že moje výsledky ve Světovém poháru za něco stojí."
Vítězství v anketě jsme lyžařce oznámili, když už cestovala na další závody. Tento týden se rozhodla jet Evropský pohár ve Švýcarsku a v Rakousku a o víkendu ji čeká další Světový pohár ve slovinském Mariboru.
Kolik času jste vůbec v této sezoně trávila doma?
Jej. Málo. Ještě méně než v minulých letech. Po Americe jsem letos byla doma asi dvanáct dnů před Vánocemi, a to ještě nechtěně. Měla jsem naplánované závody, ale onemocněla jsem.
Proč jste se tento týden rozhodla vyrazit i na Evropský pohár?
Tím, že jezdím Světové poháry, tak jsem se nedostávala do nižších soutěží. Skončily mi tak některé body a tím jsem měla i vyšší startovní číslo. V žebříčku jsem klesla o dva fisové body, což jsou vyjádřením času tři desetiny vteřiny.
To je zanedbatelný čas.
To ano, jenomže světový žebříček je tak nahuštěný, že ve Světovém poháru to pro mě znamená pokles o patnáct míst. Sezonu jsem začínala s čísly 44 a 45. V Lienzi jsem už jela s číslem 60, ale tam trať vydržela, byla super. Ve Špindlu jsem měla 56, ale doplatila jsem na to, že pořadatelé zhruba od čísla čtyřicet rozbíjeli zledovatělou trať krumpáčem.
Paradoxně vám tedy ublížilo, že jste sbírala body ve Světovém poháru?
Jen vzdáleně, protože lyžování je především o Světovém poháru, a v tom jsem bodovala. A když se mi v něm daří, tak mě závodění ještě více baví. Mám pocit, že moje lyžování má větší smysl. Kdybych vyhrávala Evropské poháry jako před dvěma roky, tak by to také bylo skvělé, ale svěťák je svěťák.
Zdá se, že čím jste zkušenější, tím více se ve světové konkurenci prosazujete. Je to tak?
V současné době to tak vypadá, i když si myslím, že se zkušenostmi to nemá tolik co do činění.
Čím to tedy je?
Na jedné straně jsem určitě vyzrálejší a tomu by se zkušenosti daly připisovat. Sešlo se však u mě více pozitivních okolností. Vyzrála jsem a dlouhodobě na sobě pracuji i po psychické stránce. To je dlouhodobý proces. Dalším faktorem je, že mi sedí materiál. Lyže, boty, s tím jsem ohromně spokojená, To možná sehrává klíčovou roli, když vezmu v potaz, že mi funguje zdraví, že mě letos nebolí palec u nohy...
Ten, co jste měla omrzlý?
Ano, přesně tak. Kvůli němu jsem už tentokrát nemusela omezovat tréninky. Trénuji a závodím v pohodě.
Jak moc je pro vás důležitá psychika, když se na ni tolik zaměřujete?
Hodně. V našem sportu jde o to podat během maximálně jedné minuty, co se týče slalomu, absolutní výkon. Člověk se na to musí umět připravit a poprat se s ostatními okolnostmi, soustředit se jen na závod. Na psychice ale pracují úplně všechny závodnice, které se pohybují na určité úrovni.
Dá se říct, že musíte na trati i pořádně riskovat, abyste uspěla?
Riskuji. To musí být. Ta třicítka závodnic, která se dostane do druhého kola, je úzká, je to málo. V prvním kole rozhodně riskuji. To, co umím, jedu naplno, nebojím se zariskovat, nebojím se výpadku, a to mi vychází.
Stále ještě máte svou domácí základnu v Horní Lomné na Přelači?
Ano, jenže letos zatím nefunguje, protože je nedostatek sněhu a děla na Přelači bohužel stále nejsou. Takže když jsme nyní doma trénovali, tak v Dolní Lomné na Armádě.
K vaším zálibám patří příroda, cestování, horská turistika. Spojuje se to i s vaším závoděním, při němž putujete z místa na místo?
Moje cestování za lyžováním není to, o kterém mluvím jako o své zálibě. Je fajn vidět a poznávat nová místa, ale chce to mít více času, aby si člověk mohl vše prohlédnout.
Přece jen patříte k nejzkušenějším lyžařkám. Do kdy ještě chcete závodit?
Do olympiády v roce 2010, možná ještě o rok déle, když to půjde.
Takže pořád máte motivaci?
Určitě. A zvlášť teď, když mi to jde. Stále se chci zlepšovat. Pokud mi funguje zdraví a mám kolem sebe potřebné zázemí, tak jsem spokojený člověk.
Pořád tak funguje váš rodinný tým s otcem trenérem a asistentkou maminkou?
Ano, ale spolupracuji ještě s dalšími lidmi, ale ti si nepřejí být zmiňováni. Jde o lékaře, léčitele, jde i o psychopřípravu, fyzioterapeuta. Stabilně tak do našeho týmu řadím ještě další tři lidi.
Co si přejete do letošního roku, když pomineme to nejdůležitější, a to je zdraví?
Chci, aby mí blízcí byli šťastni, aby se nám všem dařilo. A co se týče lyžování, tak aby se bodíčky ve světovém žebříčku ještě více množily a dařilo se mi více prodávat to, nač mám.
