Prudké kopce, bahnité sjezdy ani zrádné kořeny nebyly pro českou jedničku mezi horskými cyklisty v Jizerských horách žádnou překážkou. Už od úvodních metrů čtvrtého dílu Českého poháru v cross country dal Jaroslav Kulhavý konkurenci jasně najevo, že tohle je jen jeho závod. V červeném dresu stáje Specialized včera kroužil daleko před svými soupeři. Druhý do cíle dorazil se ztrátou 1:40 minuty Jan Škarnitzl, pro bronz si dojel Tomáš Paprstka.
„Nečekal jsem, že jim tolik ujedu,“ přiznal Kulhavý v cíli. „V posledních dnech jsem měl náročnější program a cítil jsem se strašně unavený. Před závodem jsem ale spal šestnáct hodin a naštěstí jsem odpočinek na poslední chvíli dohnal.“
Je pro vás jasné vítězství potvrzením letošní formy?
Ano. Od posledního Světového poháru jsem měl delší tréninkový blok a závod v Bedřichově pro mě byl takový malý test. Teprve tady jsem se po trénincích a městských exhibicích poměřil s větší konkurencí na klasickém okruhu cross country. Jsem rád, jak to dopadlo, podmínky byly po deštích hodně náročné.
Jak těžké bylo se na trati motivovat, když soupeři kroužili daleko za vámi?
Těžké to určitě je, člověk pak jede pomaleji. Snažil jsem se držet tempo, které pro mě bylo příjemné. Z tréninkových důvodů to možná chtělo ještě trochu zrychlit, ale člověk se moc nedonutí, když mu nikdo nedýchá na záda. Ale pro mě to účel splnilo. Hlavně jsme vyjeli důležité body, které potřebujeme na olympiádu a před dalšími velkými závody to pro mě byla dobrá příprava.
Co jste říkal zdejší trati?
Že je perfektní a těžká. Vloni to na ní možná bylo trochu jednodušší, protože je možná lepší, když prší, než když to začne vysychat. Bylo to hodně náročné technicky, ale kromě prvního sjezdu, kde si člověk musel dávat pozor, aby nějak blbě nespadnul, jsem si to užíval. Hodně kořenů, dost bláta, ale bavilo mě to.
Čekal jste, že mezi vámi a vašimi největšími soupeři bude až tak velký rozdíl?
Nečekal. V posledních dnech jsem měl náročnější program a byl jsem strašně unavený. Dokonce jsem vynechal tradiční ranní rozježdění po snídani a ležel jsem v posteli až do jedné hodiny, jak jsem byl mrtvý z předchozích dní. A dobře jsem udělal. Nevěděl jsem, jestli ten závod už na mě nebude přece jen moc, ale naštěstí jsem odpočinek na poslední chvíli dohnal a tělo fungovalo dobře.
Takže se dá říct: z postele přímo do sedla?
Skoro to tak bylo. Nějaké rozjetí jsem přece jen podnikl, ale jen zkrácené. V sobotu jsem předtím startoval v sérii Kolo pro život, kde jsem sice objel jen tři čtvrtě závodu, ale dohromady s cestováním a plácáním se v bahně to člověka unaví.
Jste zpátky mezi absolutní elitou planety, po dvou závodech se dělíte o vedení ve Světovém poháru. Jak zatím sezonu hodnotíte?
Největší cíle, které jsem měl, jsem už splnil. Závod Cape Epic a Světový pohár v Novém Městě mi vyšly perfektně. Navíc jsem se stal mistrem Evropy v maratonu. Teď se spíš dívám na konec sezony, kde mě můžou čekat bonusy.
Například?
Chtěl bych zkusit dokončit svěťák celkově na stupních vítězů. Za dva týdny je další závod ve švýcarském Lenzerheide, který pro mě bude asi nejhorší, protože se jede ve velké nadmořské výšce. Pak přijde Amerika, Kanada a SP končí v Itálii. Jeden z těch závodů bych zkusil vyhrát, jestli to bude v mých silách. Ale hlavně už chceme udělat takovou malou přípravu před olympiádou v Riu, aby příští rok nebyl chaotický a člověk se nepouštěl do nějakých nových věcí.
Jak je na tom zatím český tým s nominací na olympijské hry?
Momentálně vyjíždíme místa. Nejlepších pět týmů světa může nasadit tři závodníky a my to teď už splňujeme. Je ovšem potřeba získané body potvrzovat, abychom já, Honza Škarnitzl a Ondra Cink mohli jet na olympiádu ve třech.
Jak bude vypadat vaše příprava na další závod SP?
Příští víkend bych chtěl startovat ještě na mistrovství světa v maratonu, kde obhajuju titul. Letošní závod ale bude asi jiný. Jede se v italských Dolomitech, jsou tam neskutečně dlouhé kopce a převýšení nějakých 4 700 metrů na osmdesát kilometrů. Je to snad nejtěžší závod v Evropě. Bude to pro úplně jiné typy závodníků, než jsem já, takže nevím, co od toho čekat. Každopádně tam pojedu a třeba pomůžu svému týmovému kolegovi Christophu Sauserovi k dalšímu titulu, je to jeho poslední závod.
