Takže vás „až“ sedmé místo z halového mistrovství Evropy netrápí?
Musím být spokojený. V kvalifikaci jsem skočil 570 centimetrů a ve finále 565, ale vzhledem k tomu, že jsem ještě před deseti dny zvažoval, jestli tady vůbec mám startovat... Vždyť jsem limit po problémech s poraněnou patou splnil až před dvěma týdny při mistrovství republiky. Člověka by mrzelo, kdyby něco vyloženě pokazil, ale asi to dopadlo, jak mělo.
Díky pokusům Francouze Renauda Lavillenieho o světový rekord 617 centimetrů nesl finálový závod punc světovosti...
Nepochybně, i když je to halové mistrovství Evropy. Kluci, i Rus Gripich a Polák Lisek, skákali fantasticky.
V sektoru jste všichni zůstali až do posledního Francouzova pokusu. Nechtělo se vám odejít?
To je přece jasné. My tyčkaři jsme dobrá parta a snažíme se navzájem podporovat. Přece nezdrhneme! Všichni Renaudovi nový rekord přejeme a určitě je dobré, když cítí naši podporu. Když jsem na srpnové Evropě v Curychu skákal v kvalifikaci třetí pokus, tak tam taky všichni zůstali a roztleskávali mi to. Navíc se mi ještě nikdy nestalo, že bych pokusy o světový rekord mohl sledovat takhle zblízka, přímo na ploše.
A jaké to je? Dá se od Lavillenieho něco odkoukat?
Odkoukat můžete to, že jeho další světový rekord není nereálný. On je výjimečný, při skákání totiž neudělá žádnou botu. Ne že by byl dokonalost sama, ale má všechno tak vyrovnané, že všechna kolečka do sebe zapadají. My ostatní se lišíme tím, že stavíme na nějaké super vlastnosti, ale tu vyrovnanost postrádáme. V tom je o třídu výš.
Může Lavillenie nový rekord skočit?
Není to nereálné, vždyť ty tři pokusy teď nebyly beznadějné.
Co říkáte na atmosféru v O2 areně?
Zdejší atmosféra, to je něco úžasného, lidi bylo přímo skvělí. My tyčkaři máme svoje exhibice všude možně, už i na střechách, takže jsme na to docela zvyklí, ale zdejší atmosféra zbourala všechny mantinely. Nevím, jestli to ještě někdy zažiju.
