Koho má za favority? Jistě, světového rekordmana Lavillenieho, pak Kanaďana Barbera, který také umí šest metrů. „A třetí na bednu? Nevím, co třeba Kudlička?“ dodal s úsměvem.
Byť do svého seznamu o chvíli později dodává Američana Kendrickse (aktuálně osobní rekord 590 cm), bronz z posledního halového světového šampionátu obhajuje právě 27letý Jan Kudlička. Nemá tedy žádné důvody podceňovat své schopnosti.
Závod se blíží, v jakém jste rozpoložení?
Těším se, pár šampionátů už mám za sebou. Zvolil jsem taktiku zkusit si v tréninku pár skoků; na aklimatizačním kempu v Chula Vistě jsme skákali na jiném druhu stojanu a tady v Portlandu jsme se zase vrátili do toho, jak to známe z Česka. Věřím, že to bude dobré.
Snad skočím výšku, co mě bude těšit, říká BalnerNejen Jan Kudlička se bude v noci na pátek pokoušet o medaile, čeští zástupci budou rovnou tři: kromě něj i Michal Balner a Romana Maláčová. „A velmi mě mrzí, že kvůli nemoci nemohla přijet Jiřka Ptáčníková. I tak se ukazuje, že na tom česká tyčka není špatně. Je skvělé, že malá Česká republika na velkých akcích patří do zbytku světa,“ těší Balnera.   Jeho plány? „Nemám už taková očekávání; jsem rád, že jsem splnil limit. Nebudeme si nalhávat, je mi 33 let, čerpám ze zkušeností,“ přiznává. Před Portlandem hodně trénoval a snažil se pracovat na bolestech zad, jež ho dlouhodobě trápí. „Snad skočím dobrou výšku, co mě bude těšit. Obecně doufám, že to bude hezké mistrovství a medaile budou viset vysoko.“ |
Závodíte v noci na pátek, co do té doby ještě absolvovat?
Nic - člověk musí vypnout hlavu. Nesmí se „vyzávodit“ den předem, proto si dávám vždycky pozor a naopak se podvědomě snažím trochu brzdit; s tímhle mám špatnou zkušenost.
Podmínky budou dobré, ne? Aréna bude patřit jen tyčkařům.
Je to určitě lepší. Největší výhodu vidím v tom, že technické disciplíny bývají ke konci šampionátů, a mohou nastat přerušení: rozhodčí vám dá bílý praporek, postavíte se, chystáte se - a najednou je praporek červený, hraje hymna a vy tam stojí vysvlečený... Teď s tím nebude žádný problém, což je super.
Taky se skáče přímo finále, vyhovuje vám takový koncept?
Teď ano, když jsem splnil limit, snad nejtvrdší v historii - tím pádem jsem postoupil z kvalifikace. Určitě je to lepší: jakkoli kvalifikace ke sportu patří, jsou zdlouhavé, únavné. Znám to, když se na takto krátkých šampionátech těšíte na kvalifikaci, zaskáčete dobře, druhý den je finále a člověk se najednou musí do každého pohybu nutit. Výkony podle mě budou lepší při tomto modelu.
Jak byste si výhradně tyčkařský večer představoval?
Nejlepší by bylo, kdyby přišel někdo z pořadatelského týmu a my si mohli každý napsat na seznam písničku. Proč ne, skáče se tak v Doněcku nebo teď na mítinku u Lavillenieho: jeden skok holka, jeden skok kluk. To bylo nejlepší, skákat na svou hudbu a udělat z toho show. Necháme se překvapit.
Jan Kudlička v kvalifikaci tyče na halovém ME v Praze.
Může vám sedět, že nebudete pod takovým tlakem jako na loňského halovém mistrovství Evropy v Praze?
To se nedá srovnávat. Bylo to doma a taky jsem odjížděl s úplně jinými ambicemi, neměl jsem formu ani naskákané tréninky, nebyl si jistý, jestli vůbec budu závodit, bolela mě pata... Postoupil jsem do finále, na což bylo potřeba skočit 570 centimetrů, ale nikoli díky mně, ale díky fanouškům. Tady jsme „mezi cizími“, ale věřím, že udělají pěknou atmosféru.
Závod startuje v 3.05 českého času, s výrazným posunem již nebojujete?
V pohodě. Jen bych se chtěl v Portlandu trošku přehodit - v Chula Vistě jsme trénovali ráno a odpoledne na nás trochu padala únava, teď se snažím chodit za každou cenu později spát a vstávat až před snídaní. Ale obecně je posun na západ v pohodě; cítil jsem se dobře už druhý den.
