Na jaře opustil Březina svůj přechodný domov v Oberstdorfu i trenéry Fajfra a Starce. Mířil na opačnou stranu zeměkoule. "Z malé německé vesnice, kde končí silnice, jsem se přestěhoval do střediska Hackensack, které je půl hodiny od New Yorku, největší megapole světa. To byl kontrast."
Má tu k dispozici čtyři ledové plochy, může si vybírat, na které, kdy a jak dlouho chce trénovat. A má tady nového kouče, kterého si v dubnu vybral: Viktora Petrenka, olympijského vítěze 1992.
"Rozhodlo pro něj i to, že metodikou je podobný mým bývalým trenérům. Nechtěl jsem radikální změnu. Skokansky vše fungovalo. Jen jsem potřeboval nový impulz, abych nezůstal na místě."
Zprvu oba zjišťovali, co od druhého mohou očekávat, úvodní závody sezony byly rozpačité, navíc Březina přechodil virózu. Zlom nastal až při ruské Grand Prix, kde vybojoval třetí místo.
"Techniku budu ve svých letech těžko měnit, ale u čtverných skoků mi Viktor poradil věci, které mi hodně pomohly. Chvíli trvalo, než jsem je do skoku zařadil, aniž bych u toho přemýšlel."
Jeho bývalý kouč Fajfr nešel pro ostřejší slova daleko, Petrenko, jenž v minulosti vedl například Švýcara Lambiela či Američana Weira, je naopak klidné povahy. "Někdy člověk potřebuje seřvat od podlahy," uznává Březina. "Ale od toho mám Galinu Zmijevskou (Petrenkova tchyně), která je povahově stejná jako pan Fajfr. Ta mě seřve, když něco nefunguje."
Petrenkova manželka Nina, bývalá baletka, mu radí s choreografií. "Jezdil jsem nahrbený. Občas mi říkali, že vypadám na ledě jako Quasimodo. To jsme změnili, což mi pomáhá i psychicky."
A jelikož krasobruslení je také hrou na image, už prostá Petrenkova přítomnost vedle Březiny by měla oslovit i rozhodčí - stejně jako loni prospěl Španělu Fernandezovi přestup ke kouči Orserovi. "U rozhodčích pomůže, když si takový člověk po jízdě sedne vedle vás," připouští Březina.
Rozhodující je však pochopitelně výkon na ledě. Své jízdy chtěl před Vánocemi ukázat při mistrovství republiky, po krátkém programu však musel s horečkou 38 stupňů vyklidit scénu. "Byl jsem na umření. Možná bych vydržel tak dvě minuty, ale pak bych uprostřed volné jízdy kleknul a odnášeli by mě na nosítkách."
Do šestnácti let chodil kvůli problémům se srdcem na kontroly k lékaři, nemělo smysl jakkoli riskovat. Čtyři dny ležel v posteli a potil se, pak si dopřál vánoční pohodu. "Salát, řízky, cukroví. V ničem se neomezuju. Na ledě to vypotím."
Do mistrovství Evropy v Záhřebu stále zbývá dost času, tři týdny. Před pěti lety právě tady na evropském šampionátu zahájil svoji mezinárodní kariéru mezi muži - a nadával si tehdy za opakované pády při trojitém axelu, který už tři roky skákal. "Ale posunulo mě to dál, od té doby jsem ho na velkých závodech pokazil jen jednou. Teď doufám, že mě Záhřeb posune k medaili."
