Po čtvrt hodině opět laškovala s kolegyněmi, přišla na dohodnutý rozhovor.
Smutek zahnán? "Jo, jsem O.K. V semifinále jsem málem upadla. To je sprint, tvrdý, kontaktní závod. Když jsem vyhrála kvalifikaci, potvrdila jsem si, že formu mám. A pak jsem prostě neměla štěstí."
Jako by byl pro ni Liberec zakletý. Před třemi lety odtud odjížděla ze světového šampionátu zdrcená a na hlavu poražená, doma ji odepisovali. To však byl poslední temný moment v kariéře tmavovlasé Norky. Olympiádě loni kralovala a v této zimě byla báječná.
Astma, předmět sporu
"Zjistila, že nemůže honit všechny zajíce najednou a začala se soustředit na vybrané vrcholy sezony," říká bývalá reprezentantka Zuzana Kocumová. Proto Norka opět vynechala Tour de Ski. Na světovém šampionátu v Oslu plánuje až šest startů, potřebuje pošetřit síly.
Což o to, svalnatá je. A jak. "Nejsvalnatější ze špičky," soudí Kocumová. "V dřepu vzepřu 160 kil. V posilovně jsem v létě dvakrát týdně a v zimě jednou," líčí Björgenová. Jenže nabyté síly Norce zároveň krade nemoc, silné astma.
Marit Björgenová
|
Kdyby však neměla výjimku, salbutamol by byl v jejím těle zakázaný doping. Právě proto se na hrách ve Vancouveru rozpoutala válka slov mezi Björgenovou a sokyní Kowalczykovou.
"Marit si sem přijela začichat a pak běhat," prohlásila Polka. "Asi řeknu svému doktorovi, aby mi taky našel astma. Nebo ať vzniknou oddělené závody pro astmatiky." Björgenová se ohradila: "Kowalczyková neumí prohrávat. Nemám ze salbutamolu žádnou výhodu, jen se léčím."
Postavil se za ni i Marek Kowalski z Centra léčení astmatu v Lodži. "Výzkumy ukázaly, že léky na tuto nemoc podávané prostřednictvím inhalace pomáhají nemocnému, ale nemají vliv na výkonnost sportovců."
Řekl to přesto, že studie Amerického fyziologického ústavu u sedmi z osmi testovaných osob prokázala, že užívání salbutamolu prodloužilo až o 30 procent čas, kdy u nich předtím docházelo při šlapání na rotopedu k vyčerpání.
"Silnější prostředek proti astmatu prospěl Marit, jako kdybyste dlouho trénovali s desetikilovým závažím na zádech. Když ho sundáte, tak letíte," říká Kocumová. "Nemocná Marit se díky salbutamolu jen dostala na úroveň zdravých a těžila z toho fyzicky i psychicky."
Končit? Ne, chci do Soči
Lyžařský styl Björgenové není pohledný. "Nádherně jezdila třeba Finka Kuitunenová. Ale Marit? Ta to tahá svýma ohromně silnýma nohama," povídá Kocumová. Někdejší soupeřka Kateřina Neumannová tvrdí: "V přípravě jezdí Marit normální, dlouhé úseky, ale rychlost má v sobě. To je kombinace, se kterou se musí člověk narodit."
A mimo trať? Po libereckém hotelu Zlatý lev se prochází Norka v civilu, s úsměvem, splývá s davem. Žádná nafoukaná hvězda. Naopak. Pohodářka.
Pochází z vesničky Rognes, kde žije jen 80 obyvatel. Její otec je instruktorem lyžování a plavčíkem, matka pracovala v lesnictví. "Ráda občas do Rognes z Osla zajedu. Je tam hezky."
Pravda, v teenagerském věku si na protest proti konvencím konzervativního venkova nechala udělat piercing v obočí, oblíbený u zlaté mládeže v Oslu, ale ten už je pryč.
V březnu oslaví 31. narozeniny. "Zlepšovat se už nebude," myslí si Neumannová. "A po šampionátu na Holmenkollenu skončí. V Norsku je takový tlak na závodníky, že nemají příjemný život."
Když to Björgenové říkám, zatváří se udiveně: "Já doufám, že budu na olympiádě v Soči." Být národní hrdinkou ji údajně nezatěžuje. "Jistě, lidé mě všude poznávají. Ale každý je pozitivní, přejí mi štěstí. Není pro mě problém jít po ulici. Užívám si teď život i lyžování."
Ani s tím libereckým prokletím to nebude tak zlé. V neděli už projížděla vítězně cílem sprintu dvojic.
