V 31 letech tak odchází největší česká osobnost florbalu, jeho symbol. "Máme ještě Radima Cepka. Vláďa je však nejvýš," tvrdí Zdeněk Skružný, kouč reprezentace i Střešovic, kde Fuchs deset titulů získal.
Fuchs je v českém florbale od počátku jeho historie. Před 13 lety třeba hrál vůbec první ligový zápas, který se v tuzemsku uskutečnil.
Jako junior zkoušel úspěšně hokejbal, ale připadal mu agresivní. "Dal jsem gól a pak čekal, od koho dostanu přes hubu." Pak mu kamarádi ukázali florbal a on u něj zůstal.
Před 13 lety byl přitom tenhle sport v Česku "podivným přivandrovalcem". Pravidla i hráče znalo jen pár lidí, do televize se záběry dostaly leda pro zpestření. Teď běžel poslední Fuchsův zápas přímým přenosem, on byl po zápase v zajetí novinářů.
A popularitu poznává i na ulici. "Vlastně ať jdu do kina, nebo nakupovat, vždycky někoho z florbalu potkám. Teda já většinou nevím, o koho jde, ale aspoň prohodíme pár vět."
Florbal má nyní přes 30 tisíc registrovaných hráčů a jen málokdo z nich neví, kdo je Vladimír Fuchs.
Dlouhá léta byl kapitánem reprezentace, zažil s ní i první mistrovství světa. Zůstal mu zážitek, kdy se Češi ve vyprodané stockholmské hale Globen postavili domácím Švédům, nejlepšímu týmu světa.
Má pověst gentlemana, férového hráče. "Když jsme třeba ve finále 2003 chtěli, aby kluci nadávkami provokovali některé soupeře, on řekl: Ne, tohle dělat nebudu," vzpomíná trenér Skružný.
Jako první z Čechů poznal florbal na poloprofesionální úrovni, rok hrál ve švýcarském Klotenu. Unikl mu však největší florbalový úspěch, stříbro z mistrovství světa 2004. Pár týdnů před začátkem se zranil a na šampionát nemohl jet.
"Nominaci měl jasnou, počítal jsem s ním," přiznal trenér Skružný. Už tehdy si bral na akce českého týmu z práce dovolenou. Příliš nestíhal ani tréninky. Teď už se bude práci obchodního ředitele věnovat naplno. S manželkou plánují děti.
Začíná mu nový, neflorbalový život.
"Ale jednou se zase k němu vrátím," usmívá se.
