Trofej pro nejlepšího českého lyžaře minulé sezony dosud nosili jen jeho synové, protože táta Stanislav Řezáč namísto slavnostního večera pilně trénoval. Pak ji rychle vrátil do správy Stanislava Henycha, jejího druhého držitele z roku 1974, a vydal se na závěrečnou část přípravy.
Teď tedy natáčí kilometry ve švédské Bruksvallarně, místě, kde se jezdívá i Světový pohár. "Naposledy jsem tady byl asi před sedmi lety. Když je dost sněhu, mají tu víc než osmdesát kilometrů tratí. Jezdil jsem tři roky do norského Sjusjönu, tam mi to vyhovovalo, bylo tam zábavnější lyžování, víc kopců a taky jsem měl klid sám pro sebe. Ale tady jsou profily podobnější dálkovým běhům," popisuje.
Řezáč se připravoval celou kariéru jako samotář, teď se začleňuje do týmové struktury rakouského Skinfitu. Jak si zvyká? "Teď máme společné soustředění. Byl jsem zvyklý trénovat hodně sám. Docela se těším, i když to bude dost dlouhé, skoro tři týdny," vypráví.
Mezinárodní formace získala mezi další posily čerstvě známou Finku Riittu - Liisu Roponenovou, trojnásobnou mistryni světa i skvělou sprinterku. "Určitě odjezdíme hodně ve skupině, ale část taky každý sám podle dalšího programu. Já se chci zaměřit hlavně na objemové tréninky, najíždění kilometrů společně s mladými Švédy Sutherem a Ottossonem, jsme na tom podobně."
Naopak slovenský týmový druh Martin Bajčičák ladí formu ke startu světového poháru v Gällivare už za dva týdny. A jak Řezáč hodnotí letní přípravu? "Odtrénoval jsem zhruba to, co každý rok. Celkem jsem spokojený. Poslední ledovec na Dachsteinu se mi povedl. Parametry mám dobrý. Ale měsíc se o mě pokoušejí virózy, cítím horkost, proto jsem šel před odjezdem pro jistotu na rozbor krve. Něco se po mně tluče."
