Můžete srovnat kvalitu formy, přípravu v a mimo reprezentaci?
Bylo to všechno výrazně jiné. Tréninky se změnily a další věc, která je pro mě nevýhodná, že se mnou z úsporných důvodů nejezdilo žádné zabezpečení, maséři, fyzioterapeuti. Všechno jsem si platil sám, za pomoci sponzora, proto jsem to musel ořezat.
Ale je vidět, že připravit se dá.
Dá, ale kdyby byla finanční podpora, bylo by to ještě lepší.
Počítal jste si, kolik peněz do soukromé přípravy zahučelo?
Radši ne. Samozřejmě jsem šetřil, kde se dalo, vařil jsem si sám, na masáže jsem nechodil, jen občas jsem si dopřál saunu, ale i tak to pár set tisíc bylo. Ztráta byla i na platu, o který jsem přišel.
Jak složité to bylo pro hlavu, když trénujete sám?
Nebylo, člověk měl aspoň motivaci a byl oproštěn od stresů, řešení smlouvy. Třeba Aleš Razým říkal, že se dlouho se svazem dohadoval, Lukáš Bauer zase řešil svůj tým a taky se dohadoval. Já jsem rád, že jsem měl svůj klid a že jsem se o tohle nemusel zajímat.
Jak jste koncipoval finální přípravu?
První část jsem absolvoval v Itálii na Plätzwiese ve dvou tisících metrech, potom jsem se přesunul na Tauplitz, kde jsem přečkal druhou část v 1600 metrech.
Takže jak se teď cítíte?
Odtrénoval jsem dobře, nemarodil jsem a uvidíme na závodech. Nejsem totiž atlet, že bych si na stopkách zmáčkl čtyřstovku a věděl jsem, jak na tom jsem.
Které závody ve Falunu plánujete?
Asi bych měl startovat na klasickém sprintu, kde si ale žádné velké ambice nedávám. Když postoupím do třicítky, budu rád. Otevřená je samozřejmě štafeta. Ale to hlavní je sprint dvojic. Snad. Doufám. Rozhoduje o tom reprezentační trenér, takže slíbit to nemůžu. Ale z dvojic mám dvě medaile a myslím, že si to zasloužím. Ve dvojicích jsem nikdy nezklamal, zkušeností mám z celého startovního pole asi nejvíc a pokud nebudou pády, polámané hole, pak to na nějaký solidní úspěch je.
Na jaký?
Od šestky výš to bude uspokojivé, pro horší výsledek tam nejedu, s tím spokojený nebudu. A snem je medaile.
