Má i zlozvyky?
Je tvrdohlavá a odmlouvá.
Kdy?
Nechce odpočinkové dny.
Jak to řešíte?
Naplánuji cestu tak, aby trénink nemohla stihnout.
Ještě něco jí musíte zakazovat?
Ani ne. Ona nepije, nekouří ani nechodí na diskotéky. Jen dvakrát jsem jí na oslavu poručil Baileys – ale tomu se snad ani nedá říkat alkohol.
Nikdy jste se nepohádali?
Ne! Ale hlas na ni zvýšit umíte, že? To ano. Naposledy před Světovým pohárem v Berlíně. Řekl jsem jí, že má jezdit na určité tepové frekvenci, a ona to přeháněla.
Bojovala dřív s pubertou?
Ve čtrnácti dorostla do období, kdy si většina děvčat myslí, že právě teď musí mít kluka.
Momentálně je na tom s kluky jak?
Zájem by o ni byl... Ale Martina už to má v hlavě srovnané. Ví, za čím jde. Vidí holky, které dokážou závodit i ve třiceti. Nekecám jí do toho, jakou cestu si vybere.
Nebojíte se, že od sportu uteče, když se bezhlavě zamiluje?
Přítele mít může, to se nevylučuje. Ale nemyslím si, že se zamiluje natolik, aby ji to vykolejilo.
Vzpomeňte na nejšílenější nápad, který dostala.
Jednou v Inzellu, ještě ani nebyla plnoletá, vylezla po lanech dvousetmetrové převýšení na krkolomných skalách. Vůbec si neuvědomila, že by se tam mohla i zabít – přitom už se tam několik rychlobruslařů zabilo! Kterou největší nepravdu jste o ní slyšel? Že nikdy nic nedokáže.
Jaký nejhezčí dárek vám dala?
Když získala na mistrovství Evropy zlato na pěti kilometrech. Tehdy bych mohl jako trenér klidně skončit a byl bych spokojený.
To přece nejde. Vždyť vy jste se v podstatě s rychlobruslením oženil.
Z jednoho manželství jsem i kvůli sportu odešel. Ale teď mám devět let vztah a nemohu si stěžovat. Moje přítelkyně Jitka ví, že rychlobruslení je můj život, drží mi palce. Když se daří, je pohoda. A nám se daří.
 Rychlobruslařka Martina Sáblíková s trenérem Petrem Novákem poté, co obsadila v olympijském závodu na 5000 metrů čtvrté místo. |
