"Angažmá v Saint Quentinu je velká náhoda. Nějací hráči se na mě obrátili, jestli bych jim nepomohl sehnat angažmá, protože tam mám kontakty. Mluvil jsem s několika prezidenty a jeden z nich mi nabídl angažmá," vypravuje Hroch, jak se osud začal vyvíjet nikoli podle jeho původních představ.
Jaká byla vaše první reakce?
Nejdřív jsem řekl, že ne, že mám v Brně rodinu a rozdělanou školu. Prý ať si to rozmyslím, že překopává družstvo a dělá ho nově. Pak jsme se bavili po dvou týdnech a já mu řekl, ať mi dá ještě další dva týdny. Po deseti dnech jsem mu poslal svůj sportovní životopis a za další čtyři dny mi volal, že mě angažuje.
Martin HrochNarodil se v Olomouci, kde začínal s volejbalem a než ve 22 letech odešel do Francie, zahrál si doma, ve VŠ Praha a v Odoleně Vodě. Ve Francii strávil 11 let, v roce 2005 se vrátil do Brna, kde se postupně začal zapojovat do přípravy mužstva, od loňského prosince se stal z nutnosti hlavním trenérem, krátce před baráží byl však odvolán. V příští sezoně bude trénovat ve druhé francouzské lize Saint Quentin. |
Skoro měsíc jste váhal. Čekal jste na nějaké místo v Česku?
Prvotně jsem na takovou nabídku čekal, protože tu mám rozdělané věci. Vyvinulo se to ale tak, že školu přeruším a některé věci se pozdrží.
Co o klubu působícího nedaleko Remeše víte?
Letos sestoupili z nejvyšší soutěže. I je postihla finanční krize. Skládali mužstvo pro první ligu s omezeným rozpočtem. Chtějí, abych stabilizoval tým a dostal ho na pozice v čele tabulky, abychom prošli do play-off. Postoupí prvních pět.
Poznal jste Sain Quentin už jako soupeř. Jak na vás působil?
Se Saint Quentinem jsme se prali o postup, když jsem hrál jeden rok druhou ligu. Prostředí je tam výborné, chodí hodně diváků, protože je to malé město, kde se nic jiného nehraje na takové úrovni, basketbalisté jsou až ve třetí lize. V současné době ale nejsou schopni dosáhnout na vynikající francouzské volejbalisty, tak se ohlíží po hráčích z Evropské unie nebo z východu.
Jak dlouhé si druhé působení ve Francii plánujete?
Zatím je to na sezonu. Nerozhodoval jsem se jednoduše. S rodinou jsem to probíral a rozhodli jsme se, že to na rok zkusíme a manželka s dcerami zůstane doma.
Půjde o podobnou práci s mladšími hráči jako v Brně vzhledem k tomu, že klub nemá peněz na rozhazování?
Bude se spoléhat na zkušené hráče, ale kádr bude doplněný o místní mladé. Práce s mládeží tam nabývá na významu, protože kluby si uvědomují, že jen na profesionálních hráčích jejich fungování stát nemůže.
Dostanete místního asistenta?
Nejsou na něj peníze (smích). Budu mít statistika, ale doufám, že se nám podaří podepsat zkušenějšího hráče, který by mohl s některými věcmi pomoct. K ruce budu mít také trenéra mládeže.
Budete mít v mužstvu nějaké krajany?
Už teď je podepsaná osa z Liberce – Luboš Novák, Jakub Vencovský a Jakub Čermák plus jeden Srb. Zbytek budou Francouzi a ještě sháníme dva hráče z Evropské unie.
Má se trenér lépe v české extralize, nebo ve druhé francouzské lize?
Nevím, jaké jsou platy trenérů v první extraligové čtyřce, ale ohodnocení je takové, které odpovídá mojí práci a odpovědnosti za výsledky. Klub má stanovený trenérský plat, tam ani nejde moc smlouvat.
Jak se těšíte do země, kde jste jako hráč strávil jedenáct let?
Bude to jiné. Tehdy jsem tam šel jako neznámý hráč na zkušenou a mohl jsem jen překvapit. Teď musím něco předvést. Klub mě zná, jedná se mnou velmi korektně. Trenérská pozice je zde uznávaná, zároveň však nese velkou odpovědnost.
Byl by na vás větší tlak v české extralize, protože byste byl na očích, nebo ve Francii, protože jste cizinec?
Nebudu sice tolik na očích české volejbalové veřejnosti, ale díky médiím je sportovní svět hrozně propojený... Lidé jsou zvědaví, co předvedu a venku nemají rádi, když se jim tam cpe někdo z východu. Je tam větší tlak médií, ale na rozdíl třeba od Itálie je korektní. Bude to velká zkouška, protože s trenérským řemeslem začínám. Výzev už jsem ale v životě vzal nespočet.
Může mít úspěšnost tohoto angažmá vliv na další kariéru?
To nevím, ale hodně mě to posune. Být trenérem ve druhé francouzské lize není pod úroveň, je to profesionální liga. Začínal tam Pepa Smolka nebo Martin Demar z Opavy.
Jaké zkušenosti jste si odnesl z Brna, kde jste byl spíš hrající trenér?
Už když tady byl Jara Vlk, jsem nebyl jenom hráč. Když přišel Ivan Husár, spoléhal na mě, že povedu část tréninků. Dělal jsem taktickou přípravu, a když v listopadu Ivan skončil, spadl jsem do toho po hlavě. Podmínky nebyly jednoduché.
Už jste překousl vynucený konec před koncem soutěže?
Asi ještě ne. Pořád vyvstává otázka proč, která nebyla zodpovězena. Pořád je to takové otevřené. Možná proto jsem vzal zahraniční angažmá, abych si od zdejšího prostředí odpočinul. Nejvíc mě asi mrzí, že jsem nemohl poděkovat volejbalovým divákům v Brně, kteří na mě šest let chodili koukat, někdy mi tleskali a někdy nadávali. Rád bych jim naposledy zatleskal, protože si to zaslouží.
Přijde ta možnost ještě někdy?
Nevím, všechno je možné, ale muselo by se hodně věcí změnit. Ivan Husár s tím začal, ale vrátilo se to zpět. Je potřeba nastavit další fungování klubu, protože třeba Kladno položilo extraligu, v ženské části Liberec. Kdo ví, kdo bude další a je potřeba připravit podmínky pro další rozvoj.
Od kterých trenérů jste si vzal v kariéře nejvíc?
Měl jsem jich spoustu, ale důležitý byl v začátcích Petr Kop v Odoleně Vodě, ve Francii potom Filip Salvan, který mě vedl pět let v Montpellier. Dobře jsem si jako volejbalový "důchodce" rozuměl s Jarem Vlkem a hodně věcí jsem si vzal i od Ivana Husára. Je velice rozporuplná osobnost, každopádně se od něj dá spousta věcí naučit.
Jak se snažíte vnímat tréninkové novinky jako začínající trenér?
Volejbalové umění zůstává, spousta cvičení je stejná dlouhá léta. Nové trendy nastupují ve fyzické přípravě a v motorické obratnosti hráčů. Možnost jejich využití však závisí na schopnosti materiálně vybavit klub. Také se objevují počítačové programy, které s pomocí kamer mohou rozfázovat různé pohyby. Trenér musí pořád sledovat, co se děje okolo. Může to začínat od "hloupých" videí na Youtube a končit to u specializovaných programů pro volejbal.
Jaké máte vzdálenější trenérské cíle?
To je těžké předpovědět. Výrazně se změnilo finanční zázemí vrcholového volejbalu. Je možné, že za pár let tady bude pár špičkových placených volejbalových trenérů a ostatní budou třeba učitelé, kteří půjdou trénovat, až si odučí na gymnáziu tělocvik.
Je vaše budoucnost jen na lavičce, nebo studium managementu může posloužit k tomu, aby se v budoucnu dalo uhnout kousek vedle?
Na školu jsem šel i proto, abych se nevyhranil příliš úzce a je možné, že někdy uhnu. V Brně jsem přičichl i k marketingové činnosti, sháněl jsem pro klub řadu věcí, bavilo mě to a nebyl jsem neúspěšný. Třeba to bude k trenérskému řemeslu v budoucnu i patřit. Každý trenér by si přál, aby jen trénoval, ale třeba budou muset fungovat jako Roman Macek ve Zlíně, který se stará o všechno.
Léto už asi strávíte pracovně, že?
Do konce června se budu snažit udělat co nejvíc zkoušek, abych ukončil letní semestr. Už teď dva týdny pracuju pro klub, sháníme hráče pro příští sezonu, řeším administrativu a plánuju i letní přípravu. 18. srpna už tam odjedu a začneme. První zápas hrajeme 30. září, před tím je tradiční turnaj všech ligových mužstev.
