2011: Triumf ve Wimbledonu a na Turnaji mistryň, 2. místo v žebříčku.
2012: Dvě grandslamová semifinále, dva turnajové tituly, na konci sezony 8. pozice ve WTA.
2013: Triumf v Dubaji, finále v Katovicích, 2. kolo Australian Open, 7. místo v rankingu.
Ta otázka se nabízí: Nestagnuje Kvitová trochu?
Když vezmeme rok 2011 jako normu, co jiného na to říct. Já to stagnací nenazývám. Ale ona je pořád pod vrškem, kde je jen pár holek a pod ní pořád strašná spousta. Výsledkově to teď možná jde dolů, ale kdybych to měl říct statisticky, tak touhle dobou má víc bodů než loni. Takže nevím, jestli je to stagnace oproti roku 2012. Za pár dnů to bude třeba jiné, protože tady obhajuje semifinále, ale třeba ne. Nechal bych hodnocení na konec roku.
Po zápase prvního kola proti Rezaiovou jste ale s Petrou měl pohovor.
Na jedné straně nějak vypižlala první kolo proti Rezaiové, ale způsob, jakým to zvládla, ji předurčoval k tomu, aby co nejrychleji vypadla v dalším kole. Měl jsem za to, že si musíme promluvit o stylu hry.
Hodně jste jí zdůrazňoval větší agresitivu?
Bavili jsme se o tom, jak k tomu přistoupit, jak hrát aktivně, že se nemůže ploužit jak s Rezaiovou. Spíš jsme hodili na stůl to, co cítí vevnitř, ale někdy to nechce říct, abych tu sebedůvěru, kterou potřebuje, nesnížil.
Ve druhém kole s Šuaj Pcheng pak byla mnohem aktivnější, důraznější. Pomohl jí rychlý sled zápasů bez pauzy?
Může být. Za normálních podmínek mám radši den, kdy se můžeme připravit. Tohle ale nebyl problém soupeřky, ale jí samotné. Jít na věc hned pomohlo. Může teď být trochu unavenější, ale o to moc nejde. Její projev byl lepší.
V posledních týdnech působila vaše svěřenkyně na kurtu míň sebevědomě. Vnímal jste tu nepohodu jen na kurtu nebo i mimo něj?
Souvisí to. Když má nepohodu mimo kurt, projeví se to na kurtu. V tréninku tolik ne, ale ve chvíli, kdy je zápas výrazně horší než trénink, je to většinou projev toho, že není úplně v pohodě. Ona vždycky byla zápasový typ. Roky předtím, kdy hrávala řekněme bezstarostně a sama od sebe, nepůjdou vrátit. Už je jiný člověk. Že něco velkého vyhrála, je tam ne jako norma, ale to srovnání automaticky přichází. Přitom předtím se s ničím přirovnávat nemusela. Neříkám, že se to nedá hrát stejně, ale musí se k tomu prokousat jinou cestou. Bude to těžší.
Jakou roli má v letošní sezoně její nepovedený začátek?
Výrazně tomu přispěl. Start měla mizernej. V uplynulých letech byla Austrálie vždycky výborná, ale letos hrála hrozně a dostalo se jí to do hlavy. K tomu přišly problémy s rukou, která ji vůbec nebolela kromě podání. Museli jsme upravit pohyb, aby mohla servírovat, ale zase to nebyl servis, který by jí psal a mohla se o něj opřít. Vneslo jí to do hry nejistotu a na výsledcích se to projevilo.
Rameno už má ale v pořádku, i servis je lepší.
Vrací se to, ale v podvědomí vidím, že někdy tam ta brzdička je. Musí se do toho nutit. Předtím neměla servis nijak extra, ale v roce 2011 a 2012 se o něj celkem mohla opřít. Chvíle, kdy najednou udělá dvojchyby, to není otázka podání, ale psychiky, nějakého vykolejení. Postupem času se to spraví. Šikovná je, bude zase servírovat dobře.
V čem je rozdíl mezi Petrou Kvitovou před dvěma lety a nyní?
To jsou strašné detaily. Nejdůležitější je ta bezstarostnost, s jakou tehdy hrála. Ta cesta je trnitější, pracujeme na tom, ale ne vždycky se to povede. Hlavně půjde o to, jak bude hrát ona.
Jak těžké je přinutit ji, aby se na kurtu víc odvázala?
Ona potřebuje dlouhodobě spokojenej život i mimo tenis, pak to dokáže nějak přenést na kurt. Jak je senzitivní, emočně závislá, potřebuje mít všechno v rychtyku. Pak jde skoro všechno, můžeme pracovat na věcech, které souvisí s tenisem. Ale první je být v pohodě, mít čistou hlavu, což poslední dobou z různých důvodů úplně neměla.
Je pro vás plusem, že dokáže vydřít těžké třísetové zápasy v závěru?
Snaží se, malé pozitivum to je. Ať je proti ní jakákoli hráčka, ve třetím setu není tak důležitý úder než způsob, jak to přečkat a vyhrát. A ta síla tam je. I když... Hraje na tři sety, poté dostane soupeřku, na kterou musí být nachystaná na 100 procent, ale už je dost vyfluslá a v tu chvíli sílu nemá. A to jsou bohužel závěry turnajů, zvlášť grandslamů. Dobré holky se tam dostávají jednodušeji než ona.
Jak Petra Kvitová vnímá tlak médií?
Ví, že to k tomu patří. Se sportovním psychologem Michalem Šafářem rozebírají, co je dobré číst a co ne. Co člověku může pomoct a naopak co ho shodí dolů. Články o sobě si asi přečte, ale na diskuze má zákaz. A nedivím se tomu, člověku nepřidají. Ona je ale taková, že se neuráží a spíš se zamyslí, co na kritice může být pravdy, než aby si říkala, co o mně zase píší. Sama je dost sebekritická.
A vaše reakce?
Spíš se to někdy nakumuluje. Jí se nedaří, děláme na něčem a ona to v té chvíli neprodá, do toho přijde mediální masáž, jsem daleko od domova a pak přijde pár svízelnějších večerů. Ale pokud je nejbližší okolí, tým s kondičním trenérem, psychologem a manažery soudržný a ví, že děláme maximum, ať se nám daří nebo ne, vzájemně si věříme a podporujeme se, tak se to dá snáz přežít.
Projevuje se tohle složité období třeba v Petřině nasazení na tréninku?
Nechci ji moc chválit... Ona je samozřejmě zklamaná, když se jí věci nevedou, ale málokdy vidím, že by se jí do tréninku nechtělo. Vidím ji unavenou, třeba ne moc šťastnou, poznám na ní spoustu věcí, ale pořád má na prvním místě tenis a dělá fakt pro něj vážně moc, i když to na kurtu někdy nevypadá.
V ženském pavouku letošního Roland Garros není nouze o překvapení. Je Petra připravená, že by mohla vyhrát?
Myslím, že to secvaknout může. Vyhrát letos grandslam, to byl jeden z cílů před sezonou a z těch určitě neslevila. Jinak přemýšlet nejde, pokud nebude přemýšlet o tom, že ho vyhraje, tak ho vyhrát nemůže.
Ale je v tomhle stavu schopná to dokázat?
Nechci, aby to znělo nabubřele, může ve třetím kole prohrát, ale myslím, že na to jednoznačně má.
