"Zlatá tečka? Je bronzová," smála se spokojeně Kotíková. V očích měla slzy, byla šťastná, i když tušila, že své rozhodnutí skončit v národním týmu nezmění. I když?
"Se sportovními návraty je to těžké… Je pro mě teď těžké na to odpovídat," dala malou naději florbalovým fanouškům.
"Já jsem teď hlavně šťastná za tenhle náš úspěch. Jsem přesvědčená, že tenhle tým má na to, vozit medaile z velkých turnajů pravidelně," rozvyprávěla se pyšná kapitánka.
Ta tým držela i v těžkých chvílích. Vždyť v rozhodujícím zápase o třetí místo proti českému týmu stálo nejen plné hlediště švýcarských fanoušků, ale také výsledek. Domácí vedly 2:0. Kde se v našich hráčkách objevila radikální změna, která je dovedla k obratu?
"Těžko říct. Řekly jsme si, že prostě žádné zítra nebude, dneska byl poslední zápas. Všechny jsme si to uvědomily a v momentu, kdy jsme dokázaly srovnat, ani nevím, kdy se to podařilo, věděly jsme, že už jim nedáme čuchnout k možnosti, že by to mohly vrátit na svou stranu," říká odhodlaně Kotíková.
Teď už bude válet jen v dresu pražského Herbadentu.
