Nedojel ani na stupních vítězů, po kterých touží, ale bylo z toho zase (už popáté) „jen“ páté místo. „Je potřeba zůstat nohama na zemi a uznat, že na stále osychající trati jsem na své soupeře už neměl,“ přiznal jedenadvacetiletý Čech z třídy Moto3.
Proč?
Zvolil jsem nastavení do mokra, zatímco moji soupeři ze závěru závodu vsadili na sucho. A jak se ten závod vyvíjel a trať osychala, žádný déšť na obzoru, tak mi bylo jasné, že to nevyjde. Když mě Kent odsunul na čtvrté místo, zvládl jsem se za ním udržet jen dvě kola. Přesto jsem si v hlavě pořád opakoval: Máš na dosah pódium, můžeš na něm dojet, tak makej. Ale nešlo to, nastavení nebylo do sucha.
Zvolit to správné je v závodech, kdy se startuje na mokré trati, vždy loterie. Kdo o něm rozhodl?
Já, jen já. Frajeři z týmu to nechali na mně. Stejně tak bylo moje rozhodnutí, že pojedu na suchých pneumatikách. Byly týmy, které nasadily mokré. Ty kdybych měl, tak skončím někde na 27. místě.
Přesto jste mohl dojet čtvrtý, což by bylo vaše maximum v mistrovství světa. Co se v závěru stalo, že jste si pohoršil?
Měl jsem lehký pád. Motorka mi ustřelila v esíčku. Ale přistál jsem a koukám, že mi stále vrčí motor Tak jsem znovu naskočil a ztratil jen deset vteřin. Byl to profesionální pád a jsem rád, že jsem se dokázal tak rychle zvednout.
Co vaše budoucnost? Před měsícem jste přemýšlel, jestli se neposunout o kategorii výš.
Zůstávám v Moto3, výš nepůjdu. Už mám i vybraný tým. A jeho jméno? Počkám, až všechno bude na sto procent, pak ho řeknu.
