Korbel pobírá odměny v jenech, musí v Japonsku odvádět daně, a proto vlastní i japonský “občanský průkaz”. Jenomže kvůli nemoci SARS se v červnu nehrálo a platnost těchto dokladů mu propadla. Papíry na nové dostal den před srpnovým odletem. "Vízum trvá týden, tak jsem to do odletu nestihl vyřídit," uvedl dnes Korbel, který využil pauzu v soutěži k návštěvě domova.
Hráč měl prý strach, protože například v lednu neměl všechny náležitosti vyřízené Švéd Persson a do země se nedostal. I s Korbelem to nejdříve na letišti vypadalo zle. "Narazil jsem na nechutného borce a vypadalo to, že mě nepustí," vyprávěl.
Český hráč přiznal barvu, že to nestihl a úředník zavolal svého nadřízeného. Tomu Korbel v japonštině odrecitoval slůvko stolní tenis a měl vyhráno. "Bylo to dobré, ale musel jsem zakřížkovat čtyřicet ze šedesáti otázek na nějakém formuláři. Tam se totiž vše řeší na papíře," oddechl si stolní tenista.
V soutěži obchodníka s kimony a šperky se hraje v sezoně o peníze pro příští ročník. Minule si ve zkrácené lize vydělal odhadem 400 000 eur hrubého. "Dvacet procent vezmou hned daně," uvedl Korbel.
Od toho je nutné odečíst výdaje (letenky, jídlo či ubytování), které si hráči hradí sami. "Letenka přijde na tisíc eur a hotel na pět dnů bez jídla na osm set," nastínil náklady.
Jedenáct let Korbel působil v německém klubu a při návratu domů se trochu bál. A místní nešvary, závist a korupce, se podle jeho slov projevily. "A to mě dost štve," řekl ostře na úkor nezdravého českého prostředí současný klubový hráč Horní Suché. "Už se to trochu zlepšuje, ale nechci platit statisíce, aby se moje dcera jednou dostala na vysokou školu," řekl Korbel.
Systém japonské soutěže se od srpna změnil. Hraje se devět turnajů v základní části, ze které šestnáct hráčů postoupí do druhé fáze. Tito hráči si dle svého umístění zajistí odměny ve výši padesáti procent. Pak budou hrát o druhou půlku peněz. Na závěr je přichystáno mimo soutěž pět extra turnajů. Dva v Číně, jeden v USA a dva v Evropě. Ty bude hrát určitě i Korbel na základě výsledků z minulého ročníku.
Provozovatel akce Jukawa hodlá doplnit hráče o dva přední Číňany, kteří ovšem v dlouhodobé soutěži nepůsobí. "To se nám nelíbí," citoval Korbel názor většiny, ale moc se s tím dělat podle něj nedá. Vítěz každého z extra turnajů dostane milion jenů, tedy zhruba 45 tisíc eur. I když se hraje o velké peníze, stolní tenisté jsou kamarády.
Všichni jsou věkově okolo třicítky a už za sebou něco mají. "Nejsme žádní vejlupci. Když se jde za stůl, tak chce každý vyhrát, ale ne po někom házet raketou," ujistil Korbel Přesto se někteří snaží rozhodit soupeře. Nefér chování Korbela vždy rozzlobí. Patří mezi ně úmyslně rozšlápnutý míček, zdržování nebo třeba povídání s publikem. "Belgičan Saive to udělal Kreangovi ve finále. Prohrával, tak prohodil japonské slůvko a rozesmál publikum. Je to show, ale s hrou to nemá nic společného," uvedl Korbel příklad.
On sám se snaží udržet koncentraci. "A pak si to případně s tím hráčem v klidu vyříkám po utkání," řekl. Na stolní tenis chodí v Japonsku šest set lidí. Korbel má stále svůj skromný asi pětičlenný fanklub. "Otevřený čtvereček," prozradil, jak začíná jeho jméno v japonštině a na kus papíru načrtl dalších několik znaků. "Tak nějak to je," ukazoval.
Milovník palačinek už má v Tokiu oblíbenou restauraci. Teď zjistil, že je nad ní i hotel, takže se tam příště ubytuje, aby to neměl na jídlo daleko. "Hledal jsem českou hospodu s pivem, ale nenašel jsem ji. Musím se zeptat, kde přesně je," plánoval Korbel. Do Japonska se na další turnaje znovu vydá 10. září.
