Daly vám něco dva roky doma?
Herně vůbec nic. Ale už když jsem se vracel, tak mým hlavním cílem bylo, abych pomohl stolní tenis zpopularizovat. Snad se alespoň tohle trochu povedlo.
Jaký máte z domácí ligy pocit?
Smíšený. První rok byl docela radostný, cítil jsem se dobře, já i lidi kolem. Tato sezona už tak dobrá nebyla a neříkám to jen proto, že se nám nepovedlo obhájit titul.
Vy jste první dva finálové zápasy kvůli Japonsku nestihl...
Je škoda, že se šéfové klubů nedomluvili. My jsme El Niňu ustoupili, když jsme posunovali termín tak, aby Pavelka stihl olympijskou kvalifikaci. Kvůli mě už to nešlo. První dva zápasy jsem nestihl a další se hrál dost brzo po mém příletu z Japonska. Není mi dvacet, cesta a časový posun se na mně podepsaly, hrál jsem na sedmdesát procent. Je to škoda.
Kdy jste se vlastně rozhodl, že zase vyrazíte do světa?
Už v průběhu sezony jsem měl několik nabídek. Z Německa, Francie, Číny...
Z Číny?
Ano, na turnaji v Japonsku jsem se sešel s šéfem čínského klubu. Peníze nabízel slušné, ale další věci by byly komplikované, takže jsem si tuhle nabídku nechal jen jako jednu z posledních variant.
A Francie?
Tam už jsem před lety hrál a moc se mi to nezamlouvalo. Navíc francouzsky neumím, kdežto němčina mi nedělá problémy. I proto jsem se rozhodl pro bundesligu. Na turnaji TOP 12 jsem podepsal smlouvu s Würzburgem.
Ale ten není tak ambiciózní jako Grenzau, kde jste hrával.
To není, vím, že hrávají na hraně bundesligy. Jeden rok sestoupí, druhý postoupí. Ale pamatuji si, že když jsem v Grenzau začínal, tak už tenkrát měl o mě šéfWürzburgu zájem. Tehdy to neklaplo, ale je sympatické, že se po letech ozval znovu.
Slibují si od vás vzestup?
Staví tým tak, aby se zvedl. Mají silného sponzora, chtějí se držet nahoře. Věřím, že budeme bojovat o play-off. Navíc si pamatuji, že tam na zápasy chodilo šest tisíc lidí, to mi doma chybělo.
A co japonská liga?
Už při podpisu smlouvy jsem se s Němci dohodl, že Japonsko bude priorita. Souhlasili. Nakonec to vyšlo výborně. Systém japonské ligy se mění, a protože jsem mezi nasazenou osmičkou, zasáhnu do bojů až v květnu příštího roku. Kvalifikační turnaje hrát nemusím. Díky tomu stihnu prakticky celou bundesligu.
Máte před sebou olympijský rok, jaká bude příprava?
Teď si dám pauzu. Jsem dost rozhašený, bolí mě rameno a tříslo. Pak musím dobít baterky, pracovat na fyzičce, abych mohl z těla čerpat. Bude mi třiatřicet, údery už nevylepším, důležitější je, abych se cítil dobře a udržel rytmus.
Čeho chcete v Aténách dosáhnout?
Hodně bude záležet na losu. Proto bych se ještě před olympiádou chtěl dostat mezi šestnáctku nasazených, zatím jsem sedmnáctý. Na nějakém turnaji Pro Tour se pokusím pozici vylepšit.
Neodpověděl jste.
To ani nejde, protože stolní tenis je loterie. Ale věřím si. V Japonsku jsem se potkával se skvělými soupeři, jen mě to utvrdilo, že jsem schopen porazit kohokoliv.
Bude to poslední olympiáda Petra Korbela?
Není to žádná konečná meta, dívám se dál. Podívejte na Waldnera nebo Grubbu, pokud tělo nebude stávkovat, chci ještě hrát. Navíc další olympiáda bude v Číně a to by mohl být velký svátek stolního tenisu.
