Ještě na jaře po letech vlezl do ringu a svého vyzyvatele, o generaci mladšího Jurča, v exhibici hladce spláchl před limitem. Třebaže na podzim oslaví kulaté padesátiny.
Jaký byl zápas ve Svitavách?
Stál proti mně průměrný boreček, a tak jsem mu ukázal, že technika je technika. Žádný facky. Myslím si, že nejlepší čeští amatéři by měli přecházet k profíkům. Ale oni nepřecházejí, protože tady nejsou žádné podmínky. Lukáš měl strašné štěstí, že boxoval bundesligu v Německu.
Díky tomu si ho všimli.
Jak sledujete jeho kariéru?
Teď jde do střední váhy, aby nemusel tolik snižovat hmotnost, ale já mu říkám, ať se nebojí jít ještě výš. Tři kila, co to je? To není nic. Na klucích vidíte, že jsou vyshazovaní jako psi. Třeba se pletu, ale ať to Lukáš vyzkouší. Sílu má, fyzický fond taky, i rychlost.
Mluvíte z vlastní zkušenosti?
Poznal jsem to sám. Byl jsem stejnej jak Lukáš. Jednou jsem se probudil pod stolem a tím to skončilo. Shazoval jsem a omdlel. Tak jsem šel výš, až jsem skončil v těžké.
Váš syn si ale myslí, že je na superstřední váhu prcek.
O výšce to přece není. On ji ke svému stylu nepotřebuje, boxuje blízký boj. K borci si doběhne, vždycky ho krmí odspodu po vrch. Neboxuje na distanc, on má obě ruce vždycky tady (ukazuje dvojitý kryt před obličejem).
Takže by na vyšší boxery stačil?
Co dělá vysokej kluk? Skáče na nohách a píchá to na dálku. Znáte Klička. Ale najdu si k němu cestu, jak si našli k obrovi Valujevovi. Vždyť ten boxuje s trpaslíky, ne? A ti trpaslíci jsou stokrát rychlejší než on. Tak co. Není problém.
Dá na vaše názory, nebo je paličák?
Je to starý pes, nebudu mu radit, je mu přes třicet. Nebavím se s ním o tom, jen mu řeknu svůj názor - to musím - a pak ať si dělá, co chce.
Že boxuje, to není náhoda. Bral jste ho na box odmalička?
Já ho s sebou nevodil, on za mnou chodil! V Ústí byla špicová parta. To není jako dnes, kdy je tady reprezentační soustředění a sejdou se tři borci. Trhá mi to srdce, ale nejsou boxeři. Když on byl malý, v tělocvičně bylo třicet kluků. A všichni ho zmlátili. On zase přišel, zase ho zmlátili. Zase přišel, zase ho zmlátili. O tom box je, proto ho dělá málo lidí. Málokdo to vydrží.
Trpíte při pohledu na český box?
Je u nás na odchodu. Je tu spousta asijských umění. Lidi chodí tam, nechápu to. Kopou se, samé zranění, trenéři jsou nekvalitní. Přitom box je klasický sport. Proto jsem Lukášovi vděčný, že dělá pro boxery kemp. Přijede plno lidí, třeba nic neumějí, ale mají o to zájem.
Váš syn získal dva bronzy na mistrovství světa. Co jste říkal jeho úspěchům v amatérské kariéře?
Vždycky jsem si myslel - ať se Ruda Kraj neurazí - že Lukáš je lepší boxer než Ruda. A ten byl, kurnik, druhej na olympiádě. To už je úspěch jako prase!
V profiringu je zatím Lukášovým vrcholem zápas o titul mistra světa s Ukrajincem Dzinzirukem. Loni po porážce cítil velkou křivdu.
To bylo jasný od začátku. Seděl jsem pod ringem a Lukáš to musel vědět taky. Jenže znáte Němce, dělali divadlo, tak ho to chytlo taky. Ten Dzinziruk byl domácí borec, všechno platila jeho stáj. A když je ten zápas vyrovnanej, přece to nemůžou Lukášovi dát. To by byla zlodějina.
Já mám hodně zápasů a mockrát mě okradli. Už jsem s tím smířený.
Cítíte se jako průkopník profesionálního boxu v Česku?
Byl jsem první profiboxer, protože vymysleli nesmyslnou věkovou hranici 32 let. Pak už nesmíš v amatérském ringu mezinárodně boxovat. Což je kravina jako hrom. Mě to potkalo. Co má člověk dělat, když je na vrcholu sil? Tak jsem šel k profíkům. Bylo to v roce 1993, to ještě tady ani profi nebylo. U komunistů předtím ani být nemohlo.
Není to tak dávno, co jste se po letech vrátil z Ústí do Brna. Proč?
Šel jsem prostě domů. V Ústí jsem kompletně skončil s boxem a taky u policajtů. Už nepracuju, jsem v důchodu. Jak to? Kluci, já mám výsluhu (smích). Něco vám řeknu: mám stoleté zkušenosti s boxem, chtěl jsem si udělat soukromou boxerskou školu. Ale oni po mně chtěli vysokou školu! A přitom je jim jedno, jestli budu mít vystudovaného kněze. Takže nemůžu trenéra dělat.
Jaký byl zápas ve Svitavách?
Stál proti mně průměrný boreček, a tak jsem mu ukázal, že technika je technika. Žádný facky. Myslím si, že nejlepší čeští amatéři by měli přecházet k profíkům. Ale oni nepřecházejí, protože tady nejsou žádné podmínky. Lukáš měl strašné štěstí, že boxoval bundesligu v Německu.
Díky tomu si ho všimli.
Jak sledujete jeho kariéru?
Teď jde do střední váhy, aby nemusel tolik snižovat hmotnost, ale já mu říkám, ať se nebojí jít ještě výš. Tři kila, co to je? To není nic. Na klucích vidíte, že jsou vyshazovaní jako psi. Třeba se pletu, ale ať to Lukáš vyzkouší. Sílu má, fyzický fond taky, i rychlost.
Mluvíte z vlastní zkušenosti?
Poznal jsem to sám. Byl jsem stejnej jak Lukáš. Jednou jsem se probudil pod stolem a tím to skončilo. Shazoval jsem a omdlel. Tak jsem šel výš, až jsem skončil v těžké.
Váš syn si ale myslí, že je na superstřední váhu prcek.
O výšce to přece není. On ji ke svému stylu nepotřebuje, boxuje blízký boj. K borci si doběhne, vždycky ho krmí odspodu po vrch. Neboxuje na distanc, on má obě ruce vždycky tady (ukazuje dvojitý kryt před obličejem).
Takže by na vyšší boxery stačil?
Co dělá vysokej kluk? Skáče na nohách a píchá to na dálku. Znáte Klička. Ale najdu si k němu cestu, jak si našli k obrovi Valujevovi. Vždyť ten boxuje s trpaslíky, ne? A ti trpaslíci jsou stokrát rychlejší než on. Tak co. Není problém.
Dá na vaše názory, nebo je paličák?
Je to starý pes, nebudu mu radit, je mu přes třicet. Nebavím se s ním o tom, jen mu řeknu svůj názor - to musím - a pak ať si dělá, co chce.
Že boxuje, to není náhoda. Bral jste ho na box odmalička?
Já ho s sebou nevodil, on za mnou chodil! V Ústí byla špicová parta. To není jako dnes, kdy je tady reprezentační soustředění a sejdou se tři borci. Trhá mi to srdce, ale nejsou boxeři. Když on byl malý, v tělocvičně bylo třicet kluků. A všichni ho zmlátili. On zase přišel, zase ho zmlátili. Zase přišel, zase ho zmlátili. O tom box je, proto ho dělá málo lidí. Málokdo to vydrží.
Trpíte při pohledu na český box?
Je u nás na odchodu. Je tu spousta asijských umění. Lidi chodí tam, nechápu to. Kopou se, samé zranění, trenéři jsou nekvalitní. Přitom box je klasický sport. Proto jsem Lukášovi vděčný, že dělá pro boxery kemp. Přijede plno lidí, třeba nic neumějí, ale mají o to zájem.
Váš syn získal dva bronzy na mistrovství světa. Co jste říkal jeho úspěchům v amatérské kariéře?
Vždycky jsem si myslel - ať se Ruda Kraj neurazí - že Lukáš je lepší boxer než Ruda. A ten byl, kurnik, druhej na olympiádě. To už je úspěch jako prase!
V profiringu je zatím Lukášovým vrcholem zápas o titul mistra světa s Ukrajincem Dzinzirukem. Loni po porážce cítil velkou křivdu.
To bylo jasný od začátku. Seděl jsem pod ringem a Lukáš to musel vědět taky. Jenže znáte Němce, dělali divadlo, tak ho to chytlo taky. Ten Dzinziruk byl domácí borec, všechno platila jeho stáj. A když je ten zápas vyrovnanej, přece to nemůžou Lukášovi dát. To by byla zlodějina.
Já mám hodně zápasů a mockrát mě okradli. Už jsem s tím smířený.
Cítíte se jako průkopník profesionálního boxu v Česku?
Byl jsem první profiboxer, protože vymysleli nesmyslnou věkovou hranici 32 let. Pak už nesmíš v amatérském ringu mezinárodně boxovat. Což je kravina jako hrom. Mě to potkalo. Co má člověk dělat, když je na vrcholu sil? Tak jsem šel k profíkům. Bylo to v roce 1993, to ještě tady ani profi nebylo. U komunistů předtím ani být nemohlo.
Není to tak dávno, co jste se po letech vrátil z Ústí do Brna. Proč?
Šel jsem prostě domů. V Ústí jsem kompletně skončil s boxem a taky u policajtů. Už nepracuju, jsem v důchodu. Jak to? Kluci, já mám výsluhu (smích). Něco vám řeknu: mám stoleté zkušenosti s boxem, chtěl jsem si udělat soukromou boxerskou školu. Ale oni po mně chtěli vysokou školu! A přitom je jim jedno, jestli budu mít vystudovaného kněze. Takže nemůžu trenéra dělat.
