Začínáte jako kondiční trenér béčka Baníku. Jak jste se k téhle práci dostal?
Jsou to asi dva roky, co jsem si přečetl článek, že Baník nakoupil nové vybavení, hlavně stroje, které jsou momentálně to absolutně nejlepší, co v tréninku síly a kondice je. Také jsem četl, že budou zavádět metodologii podle EXOS, což je americká společnost zaměřující se na fyzickou přípravu sportovců, jejíž edukací jsem před pěti lety prošel taky. Tenhle – za mě skvělý – krok vpřed pro Baník, jemuž odmalička fandím, mě nadchnul. Hned jsem si zjistil číslo na hlavního kondičního trenéra Michala Hrubého, zavolal mu a domluvil si schůzku. Od té doby jsme se několikrát sešli a řešili spolu vše okolo síly a kondice. Michal je velká kapacita a ve finále mě jako šéf kondičních trenérů doporučil právě na toto místo.
Co vás přimělo věnovat se kondičnímu trénování?
Jako sportovec jsem se od 14 let začal připravovat ve fitku nad rámec týmových tréninků a už jsem nepřestal. Naopak jsem se začal více zajímat, číst a vzdělávat. Ve chvíli, kdy jsem si přiznal, že se sportem živit nebudu, to mi bylo asi devatenáct, jsem si řekl, že další nejlepší věc by mohla být pomáhat ostatním ve svých sportech vynikat. Sport miluju a jsem rád v prostředí mezi sportovci. Takhle jsem tedy začal svoji cestu silově-kondičního trenéra.
„Nejzásadnějším pravidlem za mě je sportovce nezranit.“
Kdo už prošel vašima rukama?
Za těch deset let je to už hodně lidí – od normálních, co pracují v kanceláři, až po profi sportovce. Momentálně pracuju třeba s tenisty Dominikem Kellovským, který dostal stipendium na Oklahoma State University, nebo mladým dříčem Dominikem Rysem. Taky připravuju kluky z MMA nebo boxera Marka Vaněčka, účastníka mistrovství Evropy. Z týmových sportů jsou to například hokejista Vítkovic Lukáš Kovář, florbalista Pepa Rýpar, který získal angažmá ve Švédsku, nebo extraligový házenkář Honza Mucha. Z týmů se věnuju třeba házenkářskému Baníku Karviná nebo baseballistům Arrows Ostrava.
Viděl jsem, že máte i jeden speciální projekt.
S kolegou Borisem Aspridisem (bývalý extraligový házenkář, momentálně kondiční trenér rumunského klubu házenkářského Baia Mare) a Ondřejem Mikešem (hráč a kondiční trenér extraligového Chodova) máme projekt Athletes Prep., kde se snažíme ovlivňovat česko-slovenskou florbalovou a házenkářskou scénu, a to jak spoluprací s kluby, tak individuálně s jednotlivými hráči. Například teď tvoříme individuální přípravu na mistrovství světa ve Finsku pro pět českých florbalových reprezentantů. Nutno dodat, že tento projekt je mezinárodní, takže naše řešení využívají hráči a trenéři po celém světě – například kondiční trenér národního týmu házené v Bahrajnu anebo Kanady.
Kondiční trenér Jan Musil.
V čem je váš projekt unikátní?
Asi v tom, že jsme v Česku a na Slovensku jediní, kdo tvoří ucelený koncept pro házenou a florbal, zřejmě i na světě. Projektem Prep. chceme pomoct a ovlivnit co nejvíce lidí, proto jsme zvolili online platformu. Hráče a hráčky se snažíme naučit, proč a jak trénovat pomocí edukačních e-booků. I díky tomuto projektu nám byl schválen tříletý program na vytvoření konceptu silověkondiční přípravy napříč všemi kategoriemi pro Český svaz házené. Tenhle koncept ovlivní stovky, ne-li tisíce hráčů a hráček.
Co je podle vás zásadní v kondiční přípravě sportovce?
To je široká otázka, záleží na mnoha faktorech a daném sportu. Nejzásadnějším pravidlem za mě je sportovce nezranit. Důležité také je uvědomit si periodizaci sezony a podle toho plánovat fáze fyzické přípravy tak, aby se stihlo vše, co je třeba. Dlouhodobé plánování zajistí, že je hráč připraven a na vrcholu pro důležité zápasy nebo události.
V čem dělají podle vás nejčastěji sportovci v přípravě chybu?
Těch klasických chyb je hned několik. Jsou to až takové mýty, které se snažím bořit. Jedním z nich je například to, že sportovci netrénují sílu, protože si myslí, že budou pomalejší. Taky často netrénují přes sezonu, a když už, tak jen s malými váhami ve vyšším počtu opakování. Tou největší chybou ale podle mě je, že řada sportovců nemá žádné „proč“ za tím, co dělají. To je vůbec nejhorší případ, když sportovec něco dělá jen proto, aby něco dělal. Vždy je důležité vědět, proč něco dělám a jak mi to má pomoct.
„Lidí, ke kterým vzhlížím a od kterých se inspiruji, je více.“
Sám jste sportoval?
Samozřejmě, odmala jsem dělal snad všechny sporty, hlavně klasický fotbal. Od 14 let jsem udělal změnu a začal hrát americký fotbal.
Proč právě americký fotbal? Hrálo roli to, že hráči NFL bývají označováni za nejlépe fyzicky připravené atlety?
V té době jsem ještě takhle nepřemýšlel. Klasický fotbal mě přestal bavit a americký fotbal vypadal hodně dobře, tak jsem to zkusil. Hrával jsem za ostravské Steelers na postu runningbacka. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí. Díky americkému fotbalu jsem dnes takový člověk, jaký jsem.
Pomohly vám znalosti z teorie kondiční přípravy v kariéře? Už jen třeba tím, že zpevněné tělo odolalo nárazům, kterým je runningback často vystaven?
Určitě pomohly! Kromě toho, že kvalitní tréninkový program zlepšuje výkon, funguje taky jako ta nejlepší prevence zranění. Tím, že jsem trénoval lépe a více, jsem byl schopný vydržet hrát patnáct let jen s jedním zraněním, které navíc bylo kontaktní, takže to nešlo ovlivnit. Přitom na mé pozici je „životnost“ hráčů opravdu krátká.
Proč už nehrajete?
Je to mix více věcí. Už jsem byl fyzicky opravdu vyčerpaný a potlučený. Upřímně – už jsem ztratil i motivaci, mám čím dál více práce a musím taky myslet na manželku. Taky bychom rádi brzy založili rodinu.
Kde se jako kondiční trenér inspirujete?
Jelikož vycházím z prostředí amerického fotbalu a mám rád americké sporty, tak asi nejvíce ze systémů sportovní přípravy týmových sportů, které fungují na středních a vysokých školách v USA.
Byl jste tam na stáži?
Neřekl bych úplně na stáži, spíše se snažím spolupracovat s kapacitami v oboru a snažím se od nich naučit a brát co nejvíce zkušeností. Když jsem byl v USA, podařilo se mi například navštívit trenéra hráčů NBA a NHL Mika Guadanga v New Jersey, kde jsem měl možnost s ním aspoň na chvíli o tréninku pokecat. Letos v srpnu jsem měl jet do Států znovu, měl jsem domluvenou schůzku s šéftrenérem silově-kondičního úseku na University of Houston Alanem Bishopem, u kterého jsem si chtěl stáž na další rok opravdu domluvit. Tohle vše ale bohužel koronavirus trochu zpomalí.
Máte nějakého mentora, svůj vzor?
Lidí, ke kterým vzhlížím a od kterých se inspiruji, je více. Například absolutní legenda je Mike Boyle, trenér s tunou zkušeností a vědomostmi, který pracoval s těmi nejlepšími sportovci. Z mladších koučů je to třeba Eric Cressey – největší odborník na rameno a obecně silověkondiční trénink – nebo třeba Buddy Morris, kondiční trenér týmu NFL Arizona Cardinals. Těch opravdu dobrých, chytrých lidí je v oboru dost. Nejúspěšnější jsou ti, co dokážou komplikované myšlenky vysvětlit. Jak říká Mike Boyle: „KISS – Keep it simple, stupid.“
Kromě kondičního trénování pořád pracujete v IT oboru. Dá se to všechno skloubit?
Pořád ještě pracuju, hlavně kvůli tomu, že dělám se super lidmi a baví mě to. Skloubit se to dá, ale je to na úkor spánku a času stráveného s rodinou. Tady musím vyzdvihnout manželku, která mi toleruje pracovní hodiny od šesti ráno do osmi večer.
Vraťme se k Baníku. Co bude vaším cílem v klubu?
Mimo to, že budu kondičním trenérem béčka, kde se budu s hlavním trenérem Danielem Tchuřem snažit pomoct hráčům k úspěchu, jak nejvíc to půjde, budeme pod vedením hlavního kondičního trenéra Michala Hrubého s ostatními kolegy aktualizovat klubovou koncepci na základě posledních vědeckých poznatků a dalších zdrojů tak, aby všichni hráči napříč klubem měli co nejlepší podmínky pro úspěšnou kariéru a celá organizace z toho těžila.
A co „vaši“ Steelers? Budete cepovat i bývalé spoluhráče?
V blízké budoucnosti zatím asi ne. Ale s vedením jsme se bavili o nastavení metodiky pro trénink mládeže, která je ve většině sportů opomenutá. Přitom tam to začíná.
Čeho byste chtěl v oboru dosáhnout? Být kondičním trenérem hvězd NHL, nebo byste raději viděl, jak ze svěřenců v juniorském věku rostou úspěšní sportovci?
Samozřejmě bych chtěl být jeden z nejlepších v oboru. Co mě ale nejvíce baví, je pomáhat lidem s jejich sny. Ať už je to profík, který usiluje o lepší kontrakt, nebo taťka, který se chce jen lépe hýbat, aby mohl strávit kvalitní čas s dětmi.
