Jenže Oldřich Hejdušek, nestárnoucí chlapík za kormidlem, který je nyní v pražské Dukle trenérem veslařů do 23 let, názor nezměnil ani přes noc.
„Vím, že mě v minulosti už několikrát přemluvili, ale příště už fakt nepojedu. Je to definitivní,“ trvá na svém osmapadesátiletý muž nevysoké postavy, který od roku 1977 absolvoval Primátorky nesčetněkrát, patří mu rekord 24 vítězství a v letech 1979 až 2009 dovedl reprezentační posádky k šesti medailím z mistrovství světa.
Říkáte to proto, že jste si v osobě Šumy vychoval zdatného nástupce?
Nemůžu říct, že bych si ho vychoval, Radkovi dali dobré základy v pražské Slavii. Ale už pár let s ním spolupracuju, je hlavním a šikovným kormidelníkem pro reprezentační osmiveslici do 23 let. Hlavní je, že se chce učit. Má všechny předpoklady, aby to vzal po mně, je jen otázka, jak vyroste. Teď je mu šestnáct, je to ještě kluk. Uvidí se za dva, za tři roky, až zmužní.
Po vašem loňském 24. primátorském vítězství jste prohlásil, že letos určitě pojedete právě kvůli pětadvacátému triumfu. Teď už vás to lákat nebude?
Jsem si jistý, že ne. Toužil jsem po tom, ale nevyšlo to, to se stává.
Jenže všichni ve vašem veslařském okolí mají jasno v tom, že byste další Primátorky zvládl...
To bych zvládl, třeba ještě pětkrát, ale mám toho dost, jsem přesycený. Veslováním žiju, v loděnici jsem s klukama od rána do večera, soboty, neděle... Už mě to psychicky vyčerpalo.
Teď máte Šumu, Dukla ale za rok určitě postaví pro Primátorky i další loď. Nebo možná dvě, jako o uplynulém víkendu. Copak byste svůj klub nechal ve štychu?
Radek pojede první osmu a podle nového pravidla si do dalších lodí i případného společenství můžete půjčit kormidelníky z jiných oddílů. Letos tvořili naši třetí posádku veslaři do 23 let a kormidloval jim kluk odjinud, v úvahu přichází i kormidelnice.
Vás ale všichni mají za legendu, navíc jste v minulosti často říkal, že v tom veslaře nemůžete nechat. Nemůže se stát, že vaše přesycenost časem pomine?
No tak pomine. Já teď nemůžu říct, co bude za dva roky, v něčem ale mám jasno. V říjnu mi bude devětapadesát, o rok později šedesát, a nerad bych se dožil toho, že někdo na břehu řekne: Už toho blbce zastřelte, ať nás tady neštve. Nechci být považovaný za důchodce, který se někam tlačí a lidi si na něj budou ukazovat prstem nebo mu budou nadávat. Chtěl jsem opustit kormidlo po pětadvacátém vítězství, pároví veslaři byli o 36 setin lepší, tak to prostě je. S kormidlováním končím, tečka.
