Na desáté jamce čtvrtého kola Moravia Silesia Open se rozhodlo o tom, že pětačtyřicetiletý Španěl "svůj" turnaj pod Moravskoslezskými Beskydy nevyhraje. Zahrál triple bogey.
(Komu ještě golfové názvosloví nezdomácnělo v mysli: připsal si tři rány navíc. A jak známo, v profesionální golfu vyhrává ten, kdo je co nejvíc v mínusu.)
"Co naděláte, to se v golfu stane," vrátil se k okamžiku, tolik typickému pro ostrou konkurenci, jaká dnes na světové a evropské scéně je. Jedno zaváhání favorita, a desítka, nebo dvě desítky ohařů se převalí přes něj. "Především jsem napálil drajv do bankru," připomněl Jiménez.
A tím začaly jeho trable. Diváci se nestačili divit. Španěl napálil druhou ranou míček z pískové překážky pětkou železem. Když se taková rána povede, jsou z toho ovace na otevřené scéně a přihláška do pomyslné soutěže "shot of the day". Jiménez se s netradiční holí dostal z písku ven. Jenže ne na trávu, nýbrž do vody. Kdyby to aspoň byl potok, nebo jezírko, ale taková umrněná tůňka! Kdo ví, jestli si ji sám na to místo nenaprojektoval, když před devíti lety vymýšlel design hřiště...
Pak přišla komická vložka. Po chvíli přemýšlení, jestli se balon dát hrát (neležel hluboko pod hladinou, ale na samém kraji), jal se Jiménez balancovat na jedné noze a jeho tělo s výrazným těžištěm ve spodní části trupu připomínalo klubko, z něhož se uvolnilo několik vláken (končetiny a hůl) a vlají ve větru. Jiménez, želbohu, v jakž takž stabilizované pozici napřáhl. A nacpal míč tak hluboko do měkké půdy, že se za ním zavřelo bahýnko.
Golfisté samozřejmě vědí, že nenajít míč je průšvih. Už takhle byl andaluský gurmet ve velkých nesnázích, tohle by mu ještě scházelo. Pak se jako zázrakem, snad že ho voda omyla, objevil vrcholek malého kulatého bílého předmětu. Tohle už se hrát nedalo, ale míč byl na světě.
Tak tedy trestná rána a drop. Byl-li v početném diváckém kordonu někdo neznalý pravidel, byla to pro něj malá instruktáž. Drop je zhruba to, že se hráč postaví kousek od místa, kde míč v nehratelné poloze ležel (nikdy blíž k praporku), předpaží a pustí míč z prstů na zem. Pak je ještě pár doplňujících pravidel, co se stane, když se míček zase odkutálí, ale to už jdeme do jiné rubriky. Přidržme se Jiménezova případu.
Jemu drop vyšel a pátou ranou se muž, jenž se v té době dotahoval na čelo průběžného pořadí, konečně ocitl na greenu. Na greenu jamky, jejíž par je pět. I bez znalosti pravidel je jasné, že tohle není pro skóre nic moc. "A já jsem pak ještě udělal třípat," ušklíbl se Jiménez. V konkurenci, kdy se většina hráčů snaží patovat na greenu jen jednou a dvakrát se považuje za průměr, bylo dokonáno. Španěl připsal číslo osm a bylo po nadějích.
Na Old Course je přitom za těžší považována první devítka jamek, tu Jiménez obešel těsně předtím ve velkém stylu. Jenže nejenom na frontě se situace mění každým okamžikem. Snad i pod vlivem svého výsledku (ale samozřejmě v souladu s dlouhodobými strategickými plány) odpověděl populární golfista na otázku, co se změní v příštím ročníku: "Za rok budeme hrát jinou devítku." Prosper Golf Resort má totiž ještě jedno hřiště, New Course. Co je téměř jisté: svoje červené za ionťák Jiménez do té doby nevymění.
