Jen o chvíli později stál Fin Petri Kettunen na střídačce české florbalové reprezentace, sledoval, jak celek ničí v kvalifikaci Španělsko 18:1, ale víc teď jeho mysl tíží „vzpoura“ 16 hráčů, kteří pod ním odmítají nastupovat.
Petri Kettunen
Ve čtvrtek hrála i fotbalová Sparta. Byla to jen příprava, prohrála s Marbellou 1:2, jenže pořád se zdá, že se železný klub ani po dvou letech nezbavil rzi z řádění Itala Andrey Stramaccioniho.
I tyto příklady jsou důkazem, že jde-li o zahraniční kouče, hned u hranic můžeme přibít nápis, kterým pohádkový rytíř Brtník strašil nezvané: „Vy cizáci, zmizte.“
Hrad je náš, neuspějete tu, se zlou se potážete. Jenže proč? Nejsou na to empirické výzkumy, spíš subjektivní pohledy, nicméně i Kruppův případ ukazuje, že už není náhoda, jak to s trenérskými cizáky v Česku končívá.
V pátrání po příčinách je ale dobré začít výjimkou, která potvrzuje pravidlo.
Ronen Ginzburg
Ronen Ginzburg je basketbalový kouč, který loni dokázal, že i tento sport mohou Češi hrát na světové úrovni, když loni skončili na MS šestí. V Česku je od roku 2006, začínal jako asistent v Nymburku, později se stal hlavním koučem, až dozrál do role šéfa reprezentace. Žije tu, Česko dávno nevnímá jako cizinu, poznal zákonitosti a specifika zdejšího sportovního světa a v chápání mu pomáhá i to, že si Izraelci a Češi historicky rozumějí.
A je to tu. Co to jsou ony „zákonitosti“?
Co skrývá pojem „specifikum české kabiny“?
Slavia? Velký respekt, ale tohle je náš rok, říká Ginzburg |
Když vedle sebe postavíte západní styl trenérství, ve kterém je mnohem víc volnosti, důvěry v profesionalismus hráčů, a ten východní, tichonovsko-diktátorský, ve kterém kouč hledí na svěřence jako ostříž, tak Češi pořád víc inklinují k sovětskému modelu.
Mají zakořeněné, že jakmile trenér odvrátí zrak, cvičení ošulí. Stejně jako jsme si zvykli, že je normou ve škole opisovat, že k učení – i univerzitnímu – nás spíš než touha po budoucí kariéře žene bič v podobě písemek a známkování.
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvTaké norského kouče biatlonistek Egila Gjellanda překvapilo, jak Češkám trvalo, než si zvykly na určitou míru svobody v tréninku. Zároveň Češi nejsou jen poslušnými ovcemi, a tak k onomu biči vyžadují cukr. Kabinu fotbalistů Slavie tmelí křik i srandičky asistenta Houšteckého, kterého by kdekoliv jinde na světě měli za blázna.
Našel cestu. Gjelland o tvrdé práci ve sportu i na farmě |
A dobrá atmosféra je vedle drilu klíčem k úspěchu. Trenér Růžička umí hokejisty seřvat, ale den nato upřímně vyzvídá, jak se vede dětem ve škole.
Když MF DNES zjišťovala, co tak stávkujícím florbalistům vadí na kouči Kettunenovi, objevilo se i svědectví, že nedávno přišel na týmový mítink pozdě. Zatímco hráč by za trest musel zazpívat ostatním, trenér to odmítl. Dost možná si chtěl zachovat důstojnost, profesionální odstup – což lze pochopit – ale česká šatna to vnímá jinak.
Končím, pod ním hrát nechci. Kapitán florbalistů jde proti trenérovi |
Roli hraje i konzervativní – až zpátečnická – povaha. Mnohdy se projeví závist, protože plat zahraničních koučů je vyšší, a tak ne vždy najdou loajální spolupracovníky. Naopak rodící se pomluvy nevybraných českých kolegů jsou často zárodkem brzkého krachu, protože přesvědčení o angažování cizího kouče nepanuje napříč celým hnutím.
Našli byste další desítky důvodů, třeba že ne vždy sem míří elita, že ne vždy je fotbalový trenér třeba s italským pasem lepší než ten s českým.
Jedno však spojuje: ač dávno padly jazykové bariéry, národ Járy Cimrmana je tak svůj, že by i tento největší Čech měl problém ho v kabině pochopit.
