Někdy máte pravdu, někdy je to jen nesprávné zobecnění, až laciná kritika. Jenže teď o víkendu v Británii předvedla F1 něco, za co si veřejně peskovat zaslouží. A co je v mých očích horší než závod, který nemá grády. A to alibismus!
Případ první – před závodem sprchlo, a tak šéfové rozhodli, že se kvůli obavám z karambolů bude startovat za safety carem. Ovšem jezdci za ním nakonec strávili šest kol, a když konečně dostali povolení závodit, tak většina z nich hned mašírovala do boxů vyměnit gumy do mokra za ty do přechodných podmínek. Trať totiž na mnoha místech oschla natolik, že ty extrémnější už nebyly třeba. A lidi u televizí i piloti po závodě se ptali, proč se nezačalo dřív? Proč ten paranoický strach z vody na dráze? Copak jsou dnešní jezdci až takové slečinky?
Ne, nejsem krvelačná bestie, která prahne po vzduchem létajících monopostech. Netoužím po návratu do 70. let, kdy smrt byla tak nějak „běžnou“ součástí F1. Ale tvrdím, že přehnaná bezpečnostní opatření, jako tomu bylo v neděli v Silverstone, jsou od vedení F1 pouhým alibismem. Který ve skutečnosti ničí sport, k němuž vždy kus rizika patřil. Že mu berou větší kus DNA než motory bez hlasu.
Není to můj ojedinělý výkřik.
Takhle mluví i ikony F1. Niki Lauda, její trojnásobný šampion i muž, který v monopostu málem uhořel, míní: „Když budeme chtít 110procentní garanci bezpečnosti, tak F1 zničíme. Když jsem já přišel do F1, měl jsem naděláno v gatích. Chtěl bych, aby to byl zase sport skutečných chlapů, a ne chlapců, co jen mačkají tlačítka na volantu.“
A Kimi Räikkönen, další mistr světa, přidává: „Aby se lidé dívali, měla by být formule 1 rychlejší a nebezpečnější. To je součást hry.“
Teď se z ní rychlost i riziko vytrácí. Jasně, jezdci jsou mnohdy střelci a je dobré, když nad nimi stojí někdo, kdo dokáže bez emocí vyhodnotit, zda závodit je zbytečný risk. Měl by se ale chovat jako rodič. Ani ten dítě nepustí samo ze schodů jen chvíli poté, co se naučilo chodit, jenže bude-li ho nosit do šesti let, ublíží hlavně jemu.
Protože boule k dětem patří.
Velká cena Británie odstartovala kvůli špatnému počasí za safety carem.
Teď „britský“ alibismus č. 2. Mezinárodní automobilová federace (FIA) brojí proti rádiové komunikaci. Proti radám, které závodní inženýři dávali jezdcům a ulehčovali jim tím krocení „zlého“ vozu F1. Piloti sice tuhle cenzuru považují za nebezpečnou, FIA ale jen za dodržování litery závodních „zákonů“, protože v nich stojí, že jezdec má pilotovat auto bez cizí pomoci.
Nico Rosberg to nedodržel. V závěru britského klání mu haproval vůz a on ho jen díky pomoci z boxové zídky udržel v závodním režimu. Dojel sice druhý, ale nebylo překvapení, že mělo jít jen o podmínečně umístění. Komisaři slíbili trest.
Ten právem přišel. Dostal směšných 10 vteřin, čímž Rosberg sice spadl na třetí místo, leč bez pomoci by nemusel dojet vůbec nebo v hloubi poražených. Zároveň šlo o alibistický a smutný precedent, neboť stáje teď vědí, že 10vteřinová penalizace je přijatelným trestem za porušování zákonů.
A tak nějak to s tou F1 teď máme.
