S návrhem uspěli, a tak od pondělka mají pořadatelé závodů, kteří dodrží onu popsanou kvótu 100 lidí, zelenou. Za dva týdny po vlně dalšího uvolňování bude nejspíš ještě navýšena. Stejně tak se rozjíždějí tréninky neprofesionálních sportovců.
„Na běžeckých i cyklistických závodech jsme schopni držet ty skupiny 100 lidí od příjezdu až po odjezd z areálu od sebe. Když jsem ale byl nedávno v jednom hobbymarketu nebo když vidím přeplněné cyklostezky u Prahy, tak se sám sebe ptám, jaký je vlastně rozdíl, kdybychom teď uspořádali závod pro 500 lidí,“ říká Tomáš Pravenec, ředitel Petr Čech Sport, která KPŽ pořádá.
Tu otázku si asi nepokládáte jenom vy.
Já chápu strach, že by mohla přijít další vlna. Respektujeme vládní opatření, ale na druhou stranu je spousta oblastí, které si v těch opatřeních protiřečí. Dlouho organizátoři sportovních akcí neměli žádné informace, nebylo jasné, jak to bude. Znali jsme jen vyjádření z tiskových konferencí, pak museli nastoupit právníci, kteří vykládali, co se může, co ne. Lidé přitom sport potřebují a budou ho potřebovat. A kdyby byly zakázané hobby závody, tak si cestu k hromadnému sportu stejně najdou.
Teď to půjde, ale spousta pořadatelů cyklistických i běžeckých závodů přesunula akce z jara na září a říjen. Nebudete teď sami sobě konkurenty?
Budeme. Už před pandemií bylo hodně akcí a vyžití, teď budou září a říjen úplně natřískané. Ve většině závodů nastane otazník. Tím, jak všichni posouvají akce směrem do dalších měsíců, se totiž dostáváme do situací, že někde už je povolené něco jiného a je pro nás problematické to uspořádat. To může být velký kámen úrazu. Ale je tu i druhý pohled.
Tomáš Pravenec
Jaký?
Že se lidé nebudou hnát na dovolenou do zahraničí, což by nám mohlo pomoct, protože budou mnohem víc sportovat. To vidíme už teď a pro nás pořadatele je to světýlko na konci tunelu. Věříme, že lidi budou trávit čas v Česku a budou sportovat. Pro pořadatele je přitom životně důležité uspořádat všechny akce, které jsou nasmlouvané, protože jinak z toho plynou problémy vůči partnerům.
Myslíte, že teď budou lidé víc sportovat? Že třeba kolo bude sloužit z hygienického pohledu jako bezpečnější cestovní prostředek do práce než přeplněná MHD?
Všechno zlé je k něčemu dobré. Spousta z nás měla čas být chvíli doma, zamyslet se, zvolnit rychlé životní tempo. Lidé nemohli trávit čas v obchodních centrech, nemohli chodit do kina a první alternativou pro ně byl sport. Tak by to mělo být. Myslím, že to může být ku prospěchu věci. Viděli jste to v okolí velkých měst, že běh a kolo jsou nejjednodušší sporty a velké procento lidí je dělá. A oba způsoby mohou být skvělou volbou a alternativou k cestě do zaměstnání.
Momentka ze startu loňského závodu Kolo pro život v Novém Městě na Moravě.
Už jste řekl, že většina pořadatelů potřebuje kvůli partnerům závody uspořádat. Co je pro vás větší příjem: startovné od lidí, či sponzorské peníze?
U nás pochází většina od partnerů. A nebudu zakrývat, že peníze byly od začátku krize největším strašákem, velkou neznámou i z toho důvodu, že informace od vlády nebyly jasné a zřetelné. Hned nás to zdokonalilo v tom, co lze považovat za nutné náklady a co lze škrtnout. Jsem velice rád, že partneři s námi komunikovali. Když ale neuskutečníme - a teď je jedno, jestli dva či sedm závodů - budeme muset s nimi diskutovat, jak k tomu my i oni přistoupíme. Jestli budeme řešit náhradní plnění smluv, nebo budeme jejich peníze vracet.
Máte šanci na nějaké kompenzace od státu?
Řešili jsme to s právníky. A věříme, že u akcí, které byly zrušeny v době nouzového stavu (končí 17. května), nějaký nárok na kompenzaci máme. U akcí, které jsou v plánu po něm, se obáváme, že na to zůstaneme sami.
Jak velký je váš tým a kolik teď bez závodění tratíte?
Máme 20 stálých zaměstnanců, na každém závodě je pak zhruba 150 lidí, kteří musejí ten ansámbl zvládat. Jenže teď se nic neděje, přitom musíme živit lidi, kanceláře, sklady. Musíme platit splátky a úvěry za vozový park. Před sezonou jsme investovali do reklamních věcí řády milionů korun, každý měsíc nám z účtu odcházejí nemalé částky, ale sedíme doma.
Říkáte vozový park, co si pod tím představit?
Jeden obrovský cirkus. Máme desítky nákladních aut i pár kamionů, které korzují po republice. Když je závod v sobotu, první auta odjíždějí ve středu a obvykle se vracejí v sobotu večer či v neděli. Pokud ale budeme muset pořádat závody každý týden, bude to pro všechny extrémní vytížení, protože víkendy do konce sezony budou vymazány.
Vy jste pořadatelé s velkým zázemím, co ale menší „pouťáky“? Nemůže je to položit?
Zcela určitě. Některé menší akce mohou mít jednoho velkého partnera, což bude lokální firma. A ta, když teď bude muset začít šetřit, tak jak už to bývá, sáhne v první řadě do svého marketingového rozpočtu. A když se pak ta akce neuskuteční nebo kvůli kolizi s jinými podniky lidi nepřijdou, může to být pro spoustu malých i středních sportovních podniků likvidační. Nemají teď jak naplnit rozpočty a chybějí jim prostředky.
„Když se akce neuskuteční nebo kvůli kolizi s jinými podniky nepřijdou lidé, může to být pro spoustu malých i středních sportovních podniků likvidační.“ Tomáš Pravenec, ředitel Petr Čech Sport |
Bojím se, aby v tom ještě malí „jednorázoví“ pořadatelé finančně nezahučeli.
To se bohužel klidně může stát. Pokud se bavíme o nějaké menší akci, za kterou stojí cyklistický či běžecký nadšenec a určité překlenovací období příprav topí ze svých peněz, protože počítá s příjmem ze startovného, může to pro něj osobně být zničující. Už teď může mít spoustu věcí nasmlouvaných, zaplacených, a když akce nebude, může se hodně lidí dostat do finančních problémů.
Jak reagují samosprávy a místní? Mám pocit, že na začátku pandemie spousta obcí nechtěla, aby je navštěvovali „cizáci“, teď ale mohou být za větší sportovní akci rády, protože jim přinese peníze.
Já musím všechny samosprávy pochválit. Byly schopny jednat velmi rychle, zasedat a schvalovat věci, které jsme potřebovali vědět. Nikde se nám nestalo, že bychom dostali stopku, že by chtěly zůstat sami jen se svými lidmi na svém písečku. Naopak se nám starostové často sami ozývají, jestli je reálné, že k nim přijedeme. Zpočátku jsme byli lehce nervózní, jak budou reagovat na to, co jste zmiňoval, ale hned nám dávali vědět, že se těší, až Kolo pro život dorazí.
Hodně seriálů během pandemie sázelo na virtuální závody, až mi to přišlo jako neoriginální.
My přitom s virtuálními závody nevědomky začali v únoru jako s první exhibiční akcí a pak jen dál pokračovali. Ze všech čísel je jasné, že online věci jsou hudbou budoucnosti, a v zimě nám to pro cyklisty přišlo jako super alternativa. Ale z pandemie jsme se snažili „nepodělat“, brali jsme to jako výzvu a u některých věcí nám urychlila přemýšlení.
Momentka z průběhu loňského závodu Kolo pro život v Oderské Mlýnici.
Jak?
Ve spolupráci se Skiareálem Špindlerův Mlýn jsme třeba otevřeli půjčovnu elektrokol, protože věříme, že projet si české hory může být super sportovní vyžití a taky se lidé mohou podívat místa, kde ještě nikdy nebyli. Do Itálie nebo Španělska se totiž letos asi nepoženou. Ještě intenzivněji rozjíždíme cyklokroužky pro děti z prvního stupně základních škol, kde je profesionální instruktoři učili a budou učit, jak se mají chovat na silnici, co mají mít na sobě. Leckdy to není výchova jen pro ně, ale napravují staré hříchy rodičů, že mají mít helmu, odrazku. Hodně sázíme na prohlubování komunity, že to není jen o samotném závodě, ale i o tom životě okolo.
V jakém smyslu?
Lidé se k nám vracejí, velká spousta z nich objíždí celý seriál či většinu závodů, a právě ta komunita z toho dělá výjimečnou akci. Raději jedete tam, kde pravidelně potkáváte známé tváře. A na tom se snažíme stavět, proto děláme akce mimo závody - s profesionálními cyklisty pořádáme společné komentované vyjížďky. Začali jsme půjčovat kola i mimo závody, aby si je lidi mohli vyzkoušet.
