Nepříjemný déšť, nastupující zima a rozbahněná trať, kde v každé zatáčce hrozil pád. Šestý závod Českého poháru v cyklokrosu, který se jel v sobotu v Kolíně, připravil jezdcům opravdu zapeklitou zkoušku. Necelé tři kilometry dlouhý okruh vedoucí lesoparkem Borky se startem a cílem na atletickém stadionu, se tentokrát v porovnání s předchozími roky trochu proměnil.
Ubyla jedna z písečných pasáží, nově naopak fungovalo dvojité depo. A fanoušci byli i v nepříznivém počasí na novinky i na závod samotný zvědaví - hlavně v cílové rovince se jich nahromadilo spoustu a vytvořili parádní atmosféru.
Tu si nejvíc vychutnal Jakub Skála, vedoucí muž celkového pořadí Českého poháru. Blátivá trať mu viditelně sedla, od začátku se držel ve vedoucí čtveřici. Z té postupně jeho soupeři odpadávali, a když i jeho táborský kolega Michael Boroš, tři okruhy před cílem píchnul, mohl si v klidu dojet pro třetí letošní vítězství.
Přitom před startem závodu by si na sebe asi nevsadil: obával se, že se může projevit únava po náročném soustředění, spojená také se změnou počasí. „Připravoval jsem se na Mallorce a čekal jsem, že po návratu můžu mít problémy,“ říkal v cíli. „Ale nakonec se mi jelo překvapivě dobře. Z mého pohledu byl tenhle závod úplně na pohodu.“
Pro ostatní to evidentně tak snadné nebylo. Těžký terén nadělal potíže třeba juniorskému reprezentantovi Adamu Ťoupalíkovi, který jako jediný zůstával v sedle a skákal překážky. V jednom případě se mu však přední kolo zabořilo do hlubokého bláta a Ťoupalík předvedl ukázkového „hlavana“. Rychle se oklepal, v závodě pokračoval a nakonec skončil těsně pod stupni vítězů na čtvrtém místě.
Před něj se dostal třetí Boroš, kterého defekt připravil o šanci na lepší umístění, a druhý Tomáš Paprstka z domácího Remerx Merida Teamu. Ten před startem patřil k favoritům na vítězství, ale i stříbrnou pozici nakonec bral.
„Chtěl jsem vyhrát, ale spokojený jsem i takhle,“ tvrdil. A vrátil se k momentu, který podle něj závod rozhodl. „Asi ve třetím kole po asfaltové rovince za cílem bylo v nájezdu do terénu bláto - a já zvolil špatnou stopu,“ vysvětloval. „Zabořil jsem se, ztratil kontakt s Jakubem a Michalem, oni to ucítili a vzali za to. Já už je pak nedokázal sjet.“
Druhé místo Paprstku potěšilo také proto, že mu většinou tratě s dlouhými rovinkami příliš nesedí. A na blátivém povrchu se navíc ze závodu stala trochu loterie. „V pátek vypadalo počasí ještě dobře, v sobotu zapršelo a udělalo se blátíčko. Ale myslím, že to byla spravedlivá trať pro všechny,“ hodnotil.
Nejvíc potíží z elitní trojice nadělal terén Borošovi. Ten však marně vzpomínal, jak k defektu, který ho zbrzdil, došlo. „Vůbec nevím. Nejsem si vědom, že bych zadní galusku někde procvakl,“ divil se. „Ani po výměně jsem nic nevzdával, ale na lepší umístění už zkrátka nebyl čas ani síly.“
