„Když jsem tam jel s Elkovem před čtyřmi lety poprvé, tak jsem byl v konečném pořadí snad druhý od konce a hodně jsem tam v závodě trpěl,“ vzpomíná cyklista hradecké stáje Elkov Kasper, „a po čtyřech letech, při třetím startu, jsem tam jel skoro o první místo.“
Osmadvacetiletý borec v závodě Kolem Arden ve Francii dojel třetí a nebyl daleko od toho, aby skončil i výš. O druhou příčku, která mu před poslední etapou patřila, totiž přišel až při samotném dojezdu závěrečné části.
Jak takový výsledek přijímá cyklista, který je v týmu považován spíše za výborného pomocníka pro své kolegy?
Jako největší dosavadní úspěch kariéry. Podařil se konečně v zahraničí, v prestižním těžkém závodě a v konkurenci, v níž nechyběly ani stáje elitní kategorie World Tour.
Jak došlo k tomu, že jste to byl nakonec vy, kdo jel za Elkov o prvenství?
Hodně o tom rozhodla první etapa. Nebyla sice nejdelší, ale hodně těžká. Jelo se hodně nadoraz, nám se po padesáti kilometrech povedlo ve čtyřech dostat do úniku osmnáctičlenné skupiny, mně se pak povedlo vyhrát poslední rychlostní prémii a právě bonifikace za ně dost rozhodují.
Prý to bylo trochu zvláštní, protože prémie následovala krátce po nečekaně dlouhé pauze. Co se stalo?
Asi třicet kilometrů před cílem naši vedoucí skupinu rozhodčí zastavili, protože se ztratil peloton, který jel za námi. Než ho našli a přivedli za námi, aby nás zase pustili do závodu s náskokem asi minutu a půl, tak to trvalo asi půl hodiny. Už nebylo nejtepleji, přece jen je podzim, takže jsme docela promrzli. A ta zmíněná prémie byla asi pět kilometrů poté, co jsme se znovu rozjeli.
Vy jste nakonec dojeli s Jakubem Otrubou v pětičlenné vedoucí skupině, které se povedlo odjet z té původní osmnáctičlenné. Jak se vám to povedlo?
Po té poslední prémii se udělala díra a nakonec jsme tam v pěti lidech právě s Jakubem Otrubou zůstali. Spurt nám sice moc nevyšel, já byl čtvrtý, Jakub pátý, ale před zbytkem skupiny jsme měli skoro minutu a před pelotonem přes minutu a půl. A tím bylo dané, jak náš tým pojede dál.
Vy jste se navíc v předposlední etapě dokázal vyšvihnout v průběžném pořadí až na druhou příčku.
Bylo to po třetí etapě, o které se předpokládalo, že celý závod rozhodne. Ardeny jsou krásný závod, první etapa přinesla spíše kratší prudké kopce, tahle třetí spíše delší stoupání. Žádný únik se nepovedl, mně ale pomohla dvě druhá místa v rychlostních prémiích a čtyři bonifikační vteřiny mi pomohly na druhé místo v celkovém pořadí.
Jaká byla taktika pro poslední etapu, abyste ho udržel, případně vylepšil?
Byla jasná, ohlídat si body za spurty na prémiích. Docela se nám hodilo, že se do úniku dostali tři borci, kteří v celkovém pořadí byli dole a kteří body v těchto prémiích posbírali.
Nakonec to na udržení druhé příčky nestačilo. Proč?
Těsně před poslední prémií už to vypadalo, že vedoucí trojici dostihneme, držel jsem se proto vpředu a poočku hlídal, kdyby se podařilo získat nějaký bod. Hodně těsně to nevyšlo, takže mezi mnou a Němcem Heinschkem zůstala jediná vteřina. Bohužel o tu jsem přišel při finiši do cíle.
Bylo těžké si to ohlídat?
Zkoušeli jsme se držet na špici, ale dojezd byl dost komplikovaný a těžký, najednou se to kolem nás prohnalo a já zůstal pár metrů před cílem, někde kolem dvacátého místa, s tím už moc dělat nešlo. Naopak Heinschke se prodral na třetí příčku, což mu stačilo na to, aby mě díky bonifikaci v konečném pořadí porazil
Hodně velké zklamání?
Musím přiznat, že mě to zamrzelo. Na druhé straně to beru tak, že i tak to bylo hodně nečekané a s odstupem času i tu třetí příčku beru.
Týden před Ardenami se vám povedla dokončit obhajoba prvenství v Českém poháru, takže vaše sezona byla myslím úspěšná.
Tyto výsledky beru, ale spíš je to tak, že se mi povedla její druhá část, zhruba poslední dva měsíce.
Přestože je už polovina října, vám sezona ještě neskončila, čeká vás ještě náročná jednorázovka v Nizozemsku. Jsou ještě nějaké síly?
Na rozdíl od minulých sezon, kdy jsem se na konec těšil, mě to letos chytlo, závodění mě baví a do Nizozemska se vyloženě těším.
Máte se závoděním tam nějaké zkušenosti?
Konkrétně s tímhle závodem ne, ale Elkov už tam před mým příchodem do týmu závodil. Prý se mám připravit na tradiční klasiku s kostkami, s technickou tratí, ne úplně po rovině. Takové závody mě baví.
Skoro to vypadá, že budete litovat, že už tak prodloužená sezona vám skončí.
Dlouhé to je, ale jak jsem říkal, baví mě to. Možná i proto, že jsem vyzkoušel nějaké nové věci v přípravě, ukázalo se, že by to mohlo fungovat. Díky tomu, co je teď, jsem docela namotivovaný na příští sezonu.
