Knebel nalil do světového poháru šest piv

20. července 2001 12:43

Olomouc - Jeden z nejšťastnějších okamžiků ve sportovní kariéře - Robert Knebel zvedá nad hlavu cenu za celkové vítězství ve Světovém poháru. Ještě na začátku sezony tvrdil, že pokud bude celkově ve Světovém poháru do pátého místa, tak to bude slušný výsledek. Potom první dva závody na divoké vodě vyhrál a rázem patřil k favoritům celé soutěže.

"Přišlo to jako blesk s čistého nebe. Na domácích závodech mě na jaře dvakrát porazil Kamil Mrůzek, takže jsem si říkal, že i ve Světovém poháru to bude podobné jako loni," vzpomíná Knebel. "Ty první dva závody Světového poháru byly trochu jako sen: jel jsem stejně jako vždycky, ale v cíli jsem byl první."

Před závěrečnými dvěma závody Světového poháru jste celkově vedl, ale ten předposlední vyhrál Francouz Saunier a odsunul vás na druhé místo celkového pořadí. Jak vám bylo před rozhodujícím závodem?
V tom předposledním závodě jsem rozbil loď, takže jsem celý večer a půlku noci nepřemýšlel o tom, co mě čeká, ale spravoval. Těsně před závodem na mě však dolehla nervozita, ale říkal jsem si, že jsem Sauniera letos v dlouhém sjezdu vždycky porazil. Přesto jsem byl docela dost nervozní.

Zatímco ve všech letošních sjezdech jste byl nejhůř šestý, ve zmíněném předposledním závodě jste dojel až jedenáctý. Jak může špičkový závodník takhle propadnout?
Na poslední dva závody jsem odjížděl s tím, že musím alespoň jednou skončit do třetího místa. Jenže po první jízdě sprintu jsem byl až osmý a bylo víceméně jasné, že třetí místo to nebude. Prostě jsem tak nějak podvědomě rezignoval a vůbec jsem nebojoval. Byl to takový odevzdaný výkon. Špička je natolik vyrovnaná, že člověk trochu zvolní a není z toho šesté nebo osmé místo, ale až jedenácté. Také mě tam letos poprvé poprvé porazili kolegové z oddílu - můj bratr David (6. místo) a Tomáš Slovák (8. místo)

Je to běžné rozbít na závodech loď?
Přestože jsou lodě vyrobeny z nejmodernějších materiálů (kevlar, uhlík, epoxid), tak se stane, že pokud člověk přejede ostrý kámen, loď to nevydrží a udělá se v ní díra. Smůla je, pokud se tak stane během závodu.

Čím to spravujete?
Ze stejných materiálů se udělá záplata a trhlina se přelepí. Problém je, že taková oprava může trvat tři čtyři hodiny. V Loferu se jel sprint v sobotu v sedm hodin večer a druhý den ráno byl v devět start dlouhého závodu, takže místo abych regeneroval, tak jsem strávil spoustu času nad opravou lodi.

Nemáte žádné servismany?
Většina závodníků považuje lodě téměř za milenky, a ty se do cizích rukou nepůjčují (smích). Ale vážně, opravy se strašně urychlily díky spolupráci s jednou olomouckou firmou, která nám poskytla vhodné pomůcky (brusky, horkovzdušné pistole atd.), takže spoustu práce odvedou stroje.

Celkové vítězství ve Světovém poháru žádá řádnou oslavu. Bude? Nebo už byla?
Před odjezdem na poslední závody Světového poháru už jsme věděli, že celkově vyhraje kolegyně Michala Strnadová z pražských Bohemians, takže jsme se dopředu na oslavy trošičku připravili. Nakonec jsem vyhrál i já, tak to bylo ještě veselejší. Za celkové vítězství ve světové sérii se dostává nádherný pohár – teď už vím, že je přesně o objemu šesti piv. Takže mohu pouze konstatovat, že české pivo opět dobylo rakouský Lofer.

Nemrzí vás, že sjezd je trochu ve stínu slalomu na divoké vodě? Nejde jen o popularitu, ale i finanční zázemí slalomu je lepší.
Nevím, jak ostatní závodníci, ale já svůj sport nedělám kvůli popularitě a penězům. Mě naopak těší, že jsem první kajakář ve sjezdu na divoké vodě v České republice, který Světový pohár vyhrál – tohle je pro mě motivace.

Co vás teď na vodě čeká?
Pro nás skončila hlavní sezona, teď už se musí jen ve zbývajících dvou závodech rozhodnout, kdo vyhraje Český pohár. Ovšem udržet motivaci k tréninku přes celé prázdniny jen kvůli těmto dvěma kláním se podaří jen málokomu. Nicméně chystáme jednu mimořádnou akci – velký vytrvalostní závod mezi členy reprezentačního družstva. Mezi kajakáři a kanoisty totiž panuje poměrně velká rivalita a tenhle závod rozhodne o tom, kdo je lepší. Kanoisté vytvoří tříčlennou posádku, která pojede na normální turistické lodi, a bude soutěžit s kajakářem, který pojede sám na své závodní lodi. Na první pohled to vypadá, že bude výrazně lepší kajakář, ovšem při délce trati 350 kilometrů se pojede dobrých padesát hodin a kanoisté se mohou na lodi prostřídat, odpočívat nebo spát. Kajakář je sice rychlejší, ale bude muset občas zastavit a prospat se, takže vítěz je nejasný. Přesto si stále myslím, že kajakář vyhraje.

Kudy trať povede?
Pojedeme po Vltavě v úseku Lenora–Praha. Problém je, že mezi hrází lipenské přehrady a Vyšším Brodem neteče téměř žádná voda, takže se těch dobrých patnáct kilometrů musíme přesunout po souši i s lodí. Start bude v neděli 26. srpna o půlnoci.

Nečekají vás však pouze tyhle závody, ale i důležitý životní krok...
Taky jsem slyšel, že se něco chystá počátkem srpna na olomoucké radnici.

Taky jsem slyšel, že se tam ženíte. Kdo bude ta šťastná?
Nevím, jestli bude život se mnou nějaké štěstí, ale beru si Pavlu Zichovou, se kterou už chodím deset let.