Taky je z čeho, vždyť v každé disciplíně jste si vylepšila výkony.
To je pravda. Posledních čtrnáct dnů jsem se snažila přitrénovat, když jsem v Götzisu zjistila, že na tom nejsem tak, jak bych chtěla. A asi se to povedlo. Takže dík patří všem mým trenérům a doktorovi Miloši Barnovi, který mě dával do kupy.
Věřila jste, že se po zdravotních problémech dokážete vrátit až na vrchol?
Po operaci jsem si říkala, že by to zase mohlo přijít. Jenže když jsem zahájila podzimní přípravu, tak mě to zase setnulo, zase mě prst začal bolet. Díky doktorům, kteří se o mě starali, jsem se z problémů dokázala vyhrabat, ale lepší je to až poslední měsíc. Hodně jsem za tu dobu naposilovala, ale běhání mi chybí.
Proto jste byla před závěrečnou osmistovkou tak nervózní?
Jo, ta byla hodně nepříjemná, nebyla to procházka růžovým sadem. Prvních 400 metrů jsem nějak odběhla, ale pak jsem začala tuhnout, jen silou vůle a podpory stadionu jsem to doběhla tak, jak doběhla.
Klučinová zlepšila český rekord, Šebrle a Helcelet bojují o limity |
A teď vás těší oba limity - ten na mistrovství Evropy i olympiádu.
Do poslední chvilky jsem to netušila, ještě před půlkou jsem si říkala: Těch 6100 bodů na Helsinky dám, a na olympiádu snad, když úplně nevytuhnu.
Teď přijde oslava, nebo se budete dávat dohromady?
Budu se dávat dohromady. Po svém. Musím to oslavit, ne nějak brutálně, přece jen za chvíli máme Evropu, ale takový výkon se slavit prostě musí.
A taky to, že už nejste jen spoludržitelkou rekordu?
Určitě je to lepší. I když zase jsme byly jediné na světě, které jsme měly plichtu. Omlouvám se Zuzaně Lajbnerové, že jsem jí to takhle vzala.
Která disciplína vás potěšila nejvíc?
Všechny mi vyšly. Ve výšce jsem si věřila navíc, ale bohužel to nějak nevyšlo. Koule byla překvapení, letos mi vůbec nešla. Dvoustovka, to asi nikdo nečekal, osobáček byl krásný. Dálka, super k tomu není co dodat. Oštěp, to jsem měla radost, sice mi to v Africe létalo dál, ale jinak jsem se celkem trápila a házela o čtyři metry méně. A osmistovka? K tomu nemám co říct.
Jak silná byla únava?
Domácí prostředí člověka ohromě dobíjí, je to úplně něco jiného. Na druhý den závodu jsem vůbec nemohla spát, od tří hodin jsem koukala do stropu a říkala si: Usni, usni. Až k ránu se mi to podařilo. Nakonec jsem se ale necítila vůbec unavená, dala jsem si rohlík s nutellou a bylo to dobré.
