Trápila jste ji tři hodiny. Můžete na sebe být aspoň trochu pyšná?
Určitě ne. Nikdo není pyšný, když prohraje. Je to stejná prohra, jako kdybych hrála špatně. Jsem ale ráda, že to nebylo snadné.
Co rozhodlo?
Nepodávala jsem dobře. Věděla jsem, že po každém mém slabším servisu přiletí zpátky rána, a sama jsem se tím stresovala. Jinak jsem byla dobře připravená.
Jak?
Dívaly jsme se s trenérem dlouho na video, hlavně kam Maria servíruje. Takže jsem věděla, že zprava podává ven z kurtu a zleva na střed. Proto jsem tam i čekala. Když se mi její servis podařilo vrátit, dalo se s ní v klidu hrát. Navíc na antuce její míče neletí tak rychle, dají se uběhat.
Soupeřka se i často hádala s rozhodčí.
Přitom ty míče byly úplně jasné. Bylo vidět, že si tím zápasem není jistá. Byla zima, foukalo, určitě chtěla být brzo z kurtu.
Co si z Paříže odvezete?
Že když budu makat a udělám, co jsem si řekla, zlepším se.
Co jste si řekla?
Že budu odteď hrát každý míč naplno a bojovat za každého stavu. To je ve třiceti dobré, ne?
