Šest sezon ve své kariéře ukončila v Top 50. Na Roland Garros i ve Wimbledonu to dotáhla do osmifinále. Na žebříčku loni vyšplhala až na 20. místo. Na turnajích postoupila do 15 finále.
Jakmile ovšem přijede do New Yorku, opouštějí ji síly, cit pro míč, rychlost, sebevědomí… Prostě všechny přednosti, které ji drží docela vysoko mezi profesionálkami.
V úterním utkání s krajankou Petrou Cetkovskou povstala po mizerném úvodu. Ve třetí sadě byla o brejk vpředu. Přesto podlehla 1:6, 6:2, 3:6. Hezké oči s dlouhými řasami zase byly plné smutku.
Má smysl o zápase vůbec mluvit?
Nemá! 0:11, to je asi všechno, co k tomu řeknu.
Třetí set přitom už vypadal nadějně.
Já už tady kolikrát měla výborně rozehraný zápas. Bohužel…
Padl na vás zase splín, když jste na Flushing Meadows přijela?
Ani ne. Celý týden jsem tady v tréninku neztratila set. Hrála jsem s Erraniovou, Luckou Šafářovou, Suarez Navarrovou. Všechny jsou to holky z dvacítky.
Kdybyste tak válela v turnaji, jste v osmifinále, což?
Jenže na tréninky se nehraje.
Byl zápas hodně jiný než příprava?
Hodně. První set jsem byla úplně ztuhlá. Ve druhém už jsem se uvolnila, Petra mi malinko pomohla chybami. No a ve třetím mám 2:0, 30:15. Napadlo mě, že už to bude dobrý. A ono 3:6. Nevím, co mám udělat, už jsem fakt zkusila všechno. Aspoň, že jsem teď prohrála s Češkou a máme někoho ve druhém kole.
Už jste z toho zoufalá?
Na druhou stranu už jsem tu legenda. To zase nikdo nemá!
Neříkáte si, že už na US Open ani nemá smysl jezdit?
Tak bylo by byla hloupost vynechat grandslam, když je to jeden ze čtyř turnajů, kde si člověk může nejvíc vydělat. Takhle uvažovat nemůžu. Bohužel US Open nikam nepřestěhujou, takže budu muset bojovat dál.
Pořád věříte, že to jednou zlomíte?
Netuším, kolikrát ještě můžu v New Yorku nastoupit. Je mi třicet dva. Kdo ví, jestli tady budu i příští rok.
