|
Článek vyšel v MF DNES v rámci seriálu o slavných rodinách |
Z žákovské úlohy: "Na tom turnaji jsme se dostali do finále a byli jsme pod velkým psychickým tlakem. Hráli jsme dobře a ke konci jsme je rozdrtili, ale při zápase byla příšerná atmosféra. Jakmile jsem dal první dva koše, zaměřili se na mě a snažili se mě znervóznit, takže řvali něco jako: Zídek neumí."
To je úryvek z práce Tomáše Zídka z pražské barrandovské základní školy na téma divácké násilí. V roce 2003 s ní zvítězil v literární soutěži Ministerstva vnitra ČR. Bylo mu tehdy jedenáct let. Hrál a dodnes hraje basketbal za tým Sparta Basketbalová akademie. Pod vedením svého otce Jiřího Zídka staršího.
Ve stodole na seně
Jiří Zídek senior se sice narodil v Praze, ale brzo se odstěhoval na venkov. "Tatínek a maminka dostudovali a dostali zaměstnání v Poběžovicích na Domažlicku," vypráví.
"Takže jsem dětství prožil na venkově. Hráli jsme fotbal a volejbal, jezdili na kole, jako všichni venkovští kluci jsem musel obstát i v tak náročné disciplíně, jako jsou skoky ve stodole na seně. Při tom člověk získával všestrannou obratnost. A také to byl život, který vedl k odolnosti. Byl jsem nejmladší ze tří sourozenců, tak jsem například musel dvakrát týdně vstávat ve čtyři hodiny a jít vystát frontu na maso."
Dětské časy skončily studiem na stavební průmyslovce v Plzni.
"Čněl jsem tehdy nad okolím, měřil jsem dvě stě šest centimetrů. Jednou jsem jel tramvají, a jak jsem drncal hlavou o strop, oslovil mě takový nenápadný pán, později se ukázalo, že to je trenér košíkářských dorostenců Škody Plzeň Miloš Sládek, a zeptal se mě, jestli bych nechtěl hrát basket."
Neměli pro něho boty
Tak začala kariéra basketbalové legendy. "Měl jsem nohy padesátky, první měsíc nebyly basketbalové boty, hrál jsem bos. Soupeři tu slabinu rychle vycítili a dost mi dupali po prstech."
Navzdory pochroumaným palcům u nohou se Zídek činil. Už rok poté, co poprvé držel v rukou největší míč, se dostal do juniorské reprezentace a hrál na mistrovství Evropy. Šampionát tehdy vyhráli. Jirka - už řádně obutý - byl vyhlášen nejlepším hráčem soutěže.
Když nastoupil na Fakultu tělesné výchovy a sportu, přešel do VŠ Praha, týmu, který tenkrát patřil k evropské špičce.
"Byli jsme sedmkrát mistry ligy, šestkrát druzí. Tahali jsme se tradičně s Brnem. Každý rok jsme hráli evropské poháry proti profesionálům ze Španělska, Itálie a proti nabitým Rusům z CSKA Moskva, což byl vlastně reprezentační tým SSSR."
V bojích s těmito týmy se VŠ Praha dostávaly pravidelně do závěrečných kol. V roce 1965 byly až ve finále nejvyšší evropské klubové soutěže, Poháru mistrů evropských zemí.
"Hráli jsme v Miláně se Simenthalem Milán a prohráli o tři body. Na ten zápas vzpomínám nejen proto, že to byl skvělý a dramatický basketbal, ale i kvůli tomu, že mi noc před ním dělali resekci zubu. Což bylo také dramatické, ale ne už tolik skvělé."
Nakročen do NBA
Jiří Zídek starší čtyřistadvacetkrát reprezentoval Československo, byl nejlepším střelcem MS 1970, má stříbro z ME v roce 1967 a bronz z ME 1969. Není proto divu, že byl vyhlášen Československým basketbalistou dvacátého století.
"Měl jsem nakročeno i do nejslavnější košíkářské soutěže, americké NBA, po tom evropském finále v Miláně za mnou přišli skauti z Celtic Boston, že už pro mě mají letenku. Dojel jsem až na letiště. Jenomže měl jsem tady rodinu, bylo mi jasné, že dostat ji za mnou ven bude strašná práce, že komunistické úřady zkusí všemožnou šikanu, tak jsem to zrušil a vrátil se za železnou oponu."
Na palubovky vysněné americké profesionální basketbalové soutěže se postavil až Jiří Zídek junior. Zídek měl z prvního manželství dva syny.
"Honza byl velmi talentovaný basketbalista, hrál ligu, ale současně studoval medicínu. A lékařské povolání a vrcholový sport, to k sobě nešlo. Tak se rozhodl pro profesi. To až Jirka měl to štěstí, že právě když končil juniorské kategorie ve Spartě, přišla revoluce. Od roku 1990 byla šance jít studovat do zahraničí."
Nejtvrději trénující hráč
Jiří Zídek mladší je ještě o šest centimetrů vyšší než otec. Za oceánem o něm dobře věděli.
"Měl dvaadvacet nabídek z tamních univerzit. Měli jsme v tom guláš: kde by to bylo nejlepší? Rozhodování nám usnadnila skutečnost, že do Prahy přijel americký Slovák Peter Schultz. Jeho žena byla Plzeňačka a oba - než emigrovali - mi hodně fandili. Celé čtyři roky, co syn studoval v Americe, mu dělali tátu a mámu."
Jiří se učil byznys na Kalifornské univerzitě v Los Angeles a hrál za tamní mužstvo, desetinásobného akademického mistra USA. První dva roky to měl velice těžké.
"Dostal se do hry tak na dvě minuty za zápas. Ale dřel. Ráno dvě hodiny před přednáškami trénoval. Když mu ve tři odpoledne skončila škola, šel na tříhodinový trénink, a pak další tři hodiny večer makal s mužstvem. Říkali o něm, že je to nejtvrději trénující hráč v historii družstva."
Když Jiří odcházel do USA, vážil devadesát kilo, za rok nabral svalové hmoty na 130 kilogramů. Vleže na lavičce zvedal na začátku pobytu v L. A. šedesátikilovou činku, pak stopadesátikilovou.
V druhém sledu
Americký univerzitní basketbalista ovšem není živ jen velkým míčem. Zídek junior také poctivě studoval. "Dvakrát se dostal do Academic All America, což je pocta pro pět nejlépe studujících hráčů z univerzit v celých USA. Přijal ho i prezident Clinton. On Jirka musel studovat dobře, protože jinak by nedostal stipendium."
Po skončení univerzity získal Jiřího Zídka mladšího klub NBA Charlotte Hornets. "Tři roky hrál v nejvyšší profesionální americké lize," říká otec, "ale nebyl v základu, pořád v jakémsi druhém sledu, a on chtěl být co nejvíc u míče. Tak se vrátil do Evropy.
Nejprve s litevským Žalgiris Kaunas vyhrál nejvyšší evropskou soutěž, pak si ho vytáhli do Istanbulu, následoval Real Madrid, potom hrál v Alba Berlin a v zahraničí končil v polských Sopotech. Teď hraje Nymburce. V letošní Evropské lize se dostal do All Stars Teamu."
A rodové pokračování?
"Moje první žena, maminka Honzy a Jirky, ostatně také vrcholová basketbalistka, umřela mladá. Po čase jsem se znovu oženil a s manželkou Helenou máme syna Tomáše. Uvidíme, kolik toho podědil. Výšku asi ano.
Ve třinácti měří 182 centimetrů. A vnoučata? Honzík a Martin jsou ještě na basketbalový balon malí, ale vypadají, že by se skákáním do sena ve stodole neměli mít problémy."
Věřme, že největším míčem bude rod Zídků neomylně trefovat koš dál. Že pokřik "Zídek neumí!" bude i nadále jen výrazem tlaku psychického diváckého násilí, a nikoli charakteristikou hry pokračovatelů klanu. Tradice rodiny k tomu jaksi zavazuje.
| Osobnosti rodu Jiří Zídek st. (1944) Pivot (206 cm) Škody Plzeň, VŠ Praha a československé reprezentace. Za ni odehrál 420 utkání, sedmkrát byl mistrem ligy, vlastní stříbro z mistrovství Evropy 1967 a bronz z mistrovství Evropy 1969. Hrál finále Poháru mistrů evropských zemí v roce 1965. V roce 1970 byl nejlepším střelcem mistrovství světa. V roce 2001 byl vyhlášen Československým basketbalistou 20. století. Jiří Zídek ml. (1973) Pivot (212 cm) Sparty Praha, University of California Los Angeles, mužstev NBA Charlotte Hornets, Denver Nuggets a Seattle Supersonics, Žalgirisu Kaunas, Realu Madrid, Alba Berlin, Trecom Sopoty a ČEZ Nymburk. První československý košíkář, který hrál nejvyšší americkou profesionální ligu NBA. |
