Hahnenkamm znovu ukázal svou sílu. To, proč je považovaný za nejtěžší sjezd na světě. Extrémně náročná trat, série pádů, ale i rozmary počasí.
Zároveň ukázal i svou druhou stránku: jak velké emoce umí vyvolat.
Vypadalo to, že Kitzbühel je pro Beata Feuze snad zakletý. Do Rakouska několikrát přijel v roli velkého favorita, jenže vítězství mu pokaždé uniklo.
V letech 2016, 2018, 2019 a 2020 byl vždy druhý, ke kýženému úspěchu mu chybělo vždy jen pár desetin. Pár rychlejších a přesnějších oblouků.
V roce 2017 měl k triumfu nejblíž. Na všech mezičasech byl nejrychlejší, na tom předposledním vedl před pozdějším italským vítězem Dominikem Parisem o 72 setin.
Jenže těsně před cílem na Traverzu upadl.
„Ten den jsem si myslel, že moje štěstí, které jsem dříve měl, pominulo,“ líčil pro švýcarská média. „Jinak jsem byl ale za druhá místa rád. Říkal jsem si, že být druhý v Kitzbühelu je skvělý výkon.“
LETÍ SI PRO VÍTĚZSTVÍ. Švýcarský lyžař Beat Feuz na trati sjezdu v Kitzbühelu
Pro mnohé to ale bylo málo. Švýcaři byli zvyklí na triumfy Didiera Cuche, pětinásobného krále Hahnenkammu. Od Feuze, mistra světa z roku 2017, čekali to samé.
Teď se dočkali.
„Konečně se mě už nikdo nebude ptát: Kdy vyhraješ Kitzbühel?“ smál se Feuz poté, co se v pátek ve třiatřiceti letech poprvé zapsal mezi vítěze legendárního sjezdu.
Koupím mu pivo, děkoval
Páteční závod nabídl bláznivý průběh. Však také když Feuz svůj první triumf hodnotil, pronesl: „Bylo to jako emoční horská dráha.“
Na trati si Švýcar počínal skvěle. Předvedl agresivní, rychlou jízdu s minimem chyb. „Risknul jsem to. Jsem hrdý, jak jsem jel,“ těšilo ho.
Když dorazil do cíle, u jeho jména svítila velká jednička. Když se před něj posléze nedostali ani Rakušan Matthias Mayer nebo Paris, vítězství stále nabíralo reálnější obrysy.
Pak se ale objevil nevyzpytatelný protivník.
Když i hvězdy mají strach. Je tu Hahnenkamm, peklo od začátku do konce |
Po dvou těžkých pádech – Američana Ryana Cochrana-Siegleho a Švýcara Urse Kryenbühla – se závod na několik desítek minut zastavil.
Obzvlášť pád týmového kolegy na závěrečném skoku Feuze pořádně vystrašil. Chytil se za hlavu, běžel k trati, celou situaci napjatě sledoval.
„Vrátilo mi to vzpomínky na nehodu Daniela Albrechta,“ připomněl těžký pád z roku 2009. „Jistě, je to Kitzbühel, musí tady být skok do cíle. Ale aby měl šedesát sedmdesát metrů? To ne,“ zlobil se.
Když se znovu začalo jezdit, závod přerušil pro změnu vítr.
„Dole jsme to dost řešili. Ptali jsme se, jestli bude závod zrušen,“ popisoval Feuz. „Situace nebyla moc jasná. Dole vítr nebyl, pak ale přišel Paris a říkal, že nahoře fouká dost silně.“
V tu chvíli bylo v cíli jen třiadvacet lyžařů. Aby se mohly započítat výsledky, musí jich vystartovat nejméně třicet.
Uběhlo čtyřicet minut. Stále se nepokračovalo. Situace byl čím dál tím kritičtější a zdálo se, že Feuz tentokrát vinou nepříznivého počasí o premiérový triumf zase přijde. „Bylo to stresující,“ vykládal Švýcar.
Poté se ale vítr naštěstí umoudřil.
STĚNA. Švýcar Beat Feuz na trati sjezdu v Kitzbühelu.
Závod se znovu rozeběhl a na trať se pustili zbylí lyžaři z první třicítky startovního pole. Když do cíle dorazil ten třicátý, pořadatelé klání předčasně ukončili.
„Respekt všem, co po přerušení jeli,“ uznal Feuz. A poděkoval krajanovi Ralphu Weberovi, který jel s číslem 29, a v cíli přiznal, že chtěl závod dokončit hlavně kvůli němu.
„Až bude příležitost, musím mu koupit pivo,“ smál se Feuz.
I díky němu mohl totiž poprvé slavit.
Po zranění už nedoufal
Druhý nedělní sjezd přinesl o poznání hladší průběh. Počasí se umoudřilo, jen těsně před Feuzovou jízdou závod na chvíli přerušila mlha. Navíc se klání vyhnuly těžké pády, jen tři lyžaři nedokončili.
Jedno se ale neměnilo: vítězný Feuz.
V horní části trati to přitom od něj tentokrát tak suverénní výkon nebyl. Na čtvrtém mezičase ztrácel na francouzského veterána Johana Clareyho 42 setin.
„Na Streifu je sice nutné riskovat, ale já jel tentokrát opatrněji než v pátek,“ popisoval. „Viditelnost byla špatná. Musím přiznat, že na Steilhangu jsem toho moc neviděl.“
 |
V dolní části ale začal zrychlovat. Nejprve ztrátu umazal na třicet osm setin, pak na patnáct, na posledním mezičase na jednu... A cílem projel s náskokem sedmnácti setin.
„Byla to dobrá jízda. Ale v cíli jsem si nemyslel, že bude stačit,“ říkal Švýcar. Stačilo to. Nikdo se před něj už nedostal.
„Speciální moment,“ radoval se poté. „Vyhrát Hahnenkamm podruhé během jednoho týdne je neuvěřitelné. A jsou to také neuvěřitelně krásné pocity.“
Super-G v KitzbüheluBeat Feuz se představil i v pondělním super-G. V závodě však minul jednu z bran a nedokončil. |
Pro Feuze to bylo patnácté vítězství ve Světovém poháru, padesáté pódiové umístění. Má zlato a bronz z mistrovství světa i stříbro a bronz z olympijských her.
V kariéře přitom prodělal řadu zranění. V roce 2013 například zápasil s infekcí v levém koleni a celou sezonu vynechal.
„Málem mi to ukončilo kariéru. Tou dobou jsem si určitě nepředstavoval, že někdy vyhraju Streif,“ říká.
O osm let později to dokázal.
A hned dvakrát.
