Už po prvních pěti disciplínách nevypadal zrovna svěže.
Často se ve středu večer držel za koleno, ale všechny disciplíny dokončil. Vzdát se nechtěl.
A tak Kevin Mayer nastoupil ve čtvrtek i do svého rozběhl na 110 metrů překážek. Předvedl velmi dobrý čas, druhý nejrychlejší, díky čemuž se dostal do čela závodu po šesti disciplínách.
Po doběhu měl ale v obličeji grimasu plnou bolesti.
Přišla na řadu masáž a pár lékařských procedur, které měly nohu udržet pohromadě.
Mayer tak v disku přes bolest hodil 48,34 metru. Ukázal, jak skvěle byl na tento šampionát připravený. Nebýt zranění, těžko by hledal konkurenci.
Nadále tak zůstával na prvním místě, dokonce měl o 7 bodů lepší součet než při svém zlatém tažení z Londýna před dvěma lety.
Jenže to všechno bylo k ničemu.
Když se desetiboj přesunul k tyčkařskému sektoru, na stojanech bylo 460 centimetrů. O metr méně, než kolik je Mayer schopný skočit.
Jenže tentokrát ne.
„Včera jsem si přivodil zranění pravého kolene, ale i tak jsem byl dneska schopný běžet překážky a hodit diskem. Bylo to těžké, ale šlo to. Jenže pak mě zradil i levý hamstring a dál už pokračovat nešlo,“ popisoval.
Nejprve zkusil minirozběh, ale sotva doklopýtal k žíněnce.
Už tehdy se zdálo, že je konec, ale Mayer to ještě jednou zkusil. Posunul svou rozbíhací značku o pár metrů dál, roztleskal si publikum.
Pak se rozběhl, ale po pár krocích tyčku pustil. Doběhl k žíněnce, spadl a zabořil se hlavou do ní. Třásl se a plakal.
„Non, non, non, non,“ psaly stránky mezinárodní atletické federace IAAF.
Francouz věděl, že osmou disciplínu z deseti už vinou zranění nezvládne.
Odstoupil z prvního místa a pozdějšímu vítězi - Němci Kaulovi - tak umetl cestičku ke zlatu.
„Nejsem OK, ale bude to fajn. Samozřejmě je nešťastné takhle odstoupit vzhledem k tomu, že jsem soutěž vedl. Ale takový je náš sport,“ říkal pak novinářům smířeně.
V slzách. Francouzský desetibojař Kevin Mayer v dálce třikrát přešlápl a s ME v Berlíně se předčasně loučil.
Už toho v něm zažil dost.
Vzpomeňte na loňské mistrovství Evropy v Berlíně.
I na něm se s fanoušky loučil v slzách. Tentokrát ne kvůli zranění, ale kvůli vlastní chybě. Stejně jako jeho dva francouzští kolegové totiž nezvládl dálku, ve které třikrát přešlápl a šampionát pro něj skončil.
To samé se mu stalo i v Helsinkách 2012.
Frustrovaný se vrátil do tréninku s cílem dokázat, že to byla jen náhoda.
„Bylo frustrující, co se stalo v Berlíně, ale má touha nevyhasla. Chtěl jsem ukázat, že jsem opravdu nejlepší,“ popisoval.
Na mítinku v Talence se mu to povedlo. Stoprocentně. Nasbíral tam úžasných 9 126 bodů a o 81 bodů překonal světové maximum Ashtona Eatona.
Ten mu pak hned druhý den volal.
„To, jak na mě byl pyšný, se mnou zamávalo. Moc to pro mě znamenalo, vždyť on byl tím, ke komu jsem vzhlížel,“ popisoval dojatý Mayer.
Letos všechno vrhl směrem k přípravě na mistrovství světa v Kataru, i když s ním nesouhlasil.
„Všichni vidíme, že je to katastrofa. V hledišti nikdo není a že by to teplo bylo nějak příjemnější? Zeptejte se maratonců, jak příjemné to bylo. Vždyť v ženském závodě odstoupilo třicet holek. Brutální a smutné,“ prohlásil po příletu.
Chvíli dokonce zvažoval, že se mistrovství v Kataru vůbec nezúčastní.
„Ale musíme dát rozum stranou a soustředit se na vášeň, která nás ke sportu přivedla. Jinak bych tady nemohl startovat, musel bych šampionát bojkovovat,“ řekl. „Atleti tady opravdu nebyli prioritou, na kterou se myslelo na prvním místě, když sem šampionát umístili.“
Náladu Mayerovi nespravila ani samotná soutěž, na kterou chce rychle zapomenout.
„Už se fakt těším do Tokia,“ vyhlíží olympijské hry v Japonsku.
