Každá doba nabízí specifické ceniny a ta současná, poněkud vychýlená od normálu, to jen potvrzuje: můžete být boháčem i celebritou, ale sledovat naživo svůj oblíbený tým prostě nelze.
Sport - pokud vůbec funguje - se koná bez diváků. Vstupenky do hlediště nejsou k mání.
Výjimku z pravidla máte, pokud se jmenujete Kerry Maher. „Je to zvláštní,“ popsal pro ESPN. „Jsem tam úplně sám. Hráči mě poznávají z hřiště, mávají mi.“
Maher je svéráznou celebritou korejské baseballové ligy, jedné z mála soutěží, která se po koronavirovém utlumení veškerého sportu stihla nadechnout. U týmu Lotte Giants z města Pusan má výsadní funkci profesionálního fanouška, proto teď může do ochozů.
Jako jeden z mála na planetě.
„Když přijdu domů a přesně tohle si říkám, cítím se divně,“ souhlasí Maher. „Můžu koukat naživo na baseball, což mě trochu naplňuje pocity viny. Ale zase ne takovými, abych nešel i příště.“
I takové jsou sportovní příběhy jara 2020: při nedostatku jakékoli jiné sportovní zábavy se nejprve stala hitem běloruská fotbalová liga, nyní zvlášť baseballumilovné národy hledí směrem k Jižní Koreji. Tamní soutěž vůbec není špatná, dle Mahera dokonce v něčem lepší než její nejslavnější předobraz: „Vždycky říkám, že zatímco MLB je opera, korejská liga je rokenrol.“
Momentálně ovšem bez nutného řízu, který dodávají právě fanoušci. Smutné ticho ohlušuje tribuny na všech kontinentech. A tak Maher najednou dobře slyší debaty na hřišti i na lavičce, klení i radost. V prostředí jindy hučícím jako při skutečném rockovém koncertu to popisuje jako surreálný zážitek.
Zároveň by neměl být zase tak překvapen - že jsou uličky osudu nevyzpytatelné, ví sám nejlépe.
Muž s vizáží starozákonního proroka (či plukovníka prodávajícího smažená kuřata) vždy vyhledával pozornost, zkoušel to jako herec, stihl „štěky“ ve snímcích s Anthonym Hopkinsem či Bridget Fondovou.
Ale skutečnou slávu zažil až v Asii. Zamířil sem před 12 lety, původně učil na univerzitě, pak si zašel na baseball. Vyčníval vousem, postavou i láskou k tomuto sportu.
A Korejci si ho zamilovali. Úplně.
„On je místní superhrdina,“ uvedl o mohutném krajanovi americký baseballista Josh Lindblom, bývalý nejužitečnější hráč korejské ligy. „Abych řekl pravdu, je populárnější než většina hráčů. I já abych mu občas tu pozornost záviděl!“
Málo platné, univerzita ho loni po 65. narozeninách poslala do nuceného důchodu, přišel tak o pracovní víza a hrozil mu nucený návrat do USA. Vedení Lotte Giants proto vytvořilo novou pozici: výsadního profesionálního fanouška, který navíc díky znalosti jihokorejské společnosti pomáhá zahraničním posilám klubu s adaptací.
Parádní penze, říkáte si taky? Jen ten zpropadený covid-19 kdyby to celé nekomplikoval.
„Nikdy jsem žádnému fanouškovi neodmítnul společné foto. Ale teď mám jednu výjimku, při které bych řekl ne. Pokud by dotyčný neměl roušku,“ líčí Maher, osamocený voják vširém poli prázdných tribun.