"A půjde ještě nahoru. I v desetiboji. Má dobrý oštěp," předvídá Dalibor Kupka, kouč Šebrleho.
Už teď dravý Němec dokázal, že Clay není suverénem, jakým se po loňském mistrovství světa v Helsinkách zdál být. Ovšem další zjištění zní: Šebrle ještě není ze hry venku. "Vždyť moje kariéra je na začátku," vtipkuje Čech a dál pomýšlí na obhajobu olympijského titulu i halový světový rekord.
Rýsuje se tedy hvězdný trojboj?
Niklaus, výtečný tyčkař a vytrvalec, symbol mládí, hnaný i bohatými německými sponzory. Clay, vynikající sprinter, skromný a přesto sebevědomý. A Šebrle, zkušený matador, spolehlivý v kouli i dálce.
V létě hostí švédský Göteborg mistrovství Evropy. Po moskevské vícebojařské revoluci bude Niklaus považován za největšího vyzývatele českého desetibojaře. Jakkoli to ještě nedávno nepředpokládal ani Šebrle: "Opravdu jsem nevěřil, že se André takhle zlepší. Spíš jsem čekal v Moskvě víc od Rusů."
Ale už chystá na mladíka zbraň: hodlá vylepšit tyč, ve které mu Němec utíká. "Trochu jsem v ní zaspal. Teď se to změní, do dvou let chci stabilizovat 520 centimetrů. Změnil jsem trenéra, jdu po tom tvrdě."
Nemá ani jinou možnost. Rychlejší ve sprintech už nebude. Jedině s lepší tyčí může na hrách v Pekingu konkurovat mladším dravcům.