Prvenství naprosto zasloužené, hodí se dodat.
Vždyť 23letá rakouská specialistka na technické disciplíny v sezoně naskočila do deseti slalomů, nejhůře byla čtvrtá. Triumf slavila třikrát – na světovém šampionátu v Cortině d’Ampezzo a v posledních dvou závodech ročníku v Aare a Lenzerheide.
Právě výtečný finiš jí vynesl malý křišťálový poklad. „Můžu říct, že jsem byla dost dobrá, abych vyhrála glóbus za slalom. To je fantastické,“ rozplývala se nadšením.
Stejně zářila i na konci února na šampionátu v Cortině, kde se z titulu mistryně světa radovala i v paralelním závodě, v obřím slalomu pak ukořistila bronz.
„K medaili mi snad pomohl celý vesmír,“ žasla po třetím místě. „Byla jsem u konce s fyzičkou, takže je úžasné, že mi odněkud přišla nová energie. Tak jsem se rozhodla zariskovat a dát do toho všechno,“ osvětlovala poté, co absolvovala třetí start ve třech dnech.
Hned v tom prvním, paralelním závodě, zažila bláznivou příhodu. Nejprve gratulovala Italce Martě Bassinové ke zlatu, o půl hodiny později sama obdržela stejnou medaili. Jury totiž uznala, že obě lyžařky zajely navlas stejný čas.
Vlhová a Shiffrinová nestačily. Slalomovou šampionkou je Liensbergerová |
Když padl verdikt, Liensbergerová zrovna poskytovala rozhovory. „Cože?! To je mega hustý, ani nevím, co na to říct,“ stěží vstřebávala nával emocí.
O čtyři dny později zažila stejné pocity znovu, tentokráte přímo na svahu. Ve slalomu ovládla obě kola a stala se mistryní světa, přestože nikdy předtím nevyhrála žádné pohárové klání. Největší hvězdy Mikaela Shiffrinová a Petra Vlhová se musely podělit o zbývající medaile.
A s těmito zvučnými soupeřky zatočila Rakušanka také v neděli v Lenzerheide, za sebou je nechala i v hodnocení disciplíny.
Spor o boty téměř zhatil sezonu
Říká o sobě, že lyžuje srdcem a s nadšením. Svištění dolů ze svahu a kroucení mezi slalomovými tyčemi si užívá, stejně tak i vítěznou euforii. A když zrovna usměvavá sympaťačka drobné postavy neřádí na sněhu, pěstuje si netradiční zálibu. Hraje na harfu.
Už odmala však má vřelý vztah ke sportu, k němuž vždy přistupovala s odhodláním. Jezdit na kole? Ano, ale bez pomocných koleček. A plavat budu taky sama, dávala jasně najevo. „Když se do něčeho pustím, vždy to chci dělat správně. A na 100 procent,“ vysvětluje.
Nad vším ostatním ale u malé Kathariny brzy převážilo lyžování.
Ve Světovém poháru debutovala v lednu 2016 ve věku osmnácti let, o dva roky později si z olympijských her v Pchjongčchangu přivezla stříbro ze soutěže smíšených družstev.
Mířila k dalším úspěchům, jenže jak už to ve sportovních kariérách bývá, i dráha Liensbergerové zažila období temna.
Přišlo před sezonou 2019/2020, kdy se lyžařka dostala do křížku se sportovními značkami. Během letní přípravy odešla po dlouhodobé spolupráci z lyží Rossignol na Kästle, jenže tato společnost neměla v repertoáru odpovídající boty v souladu s požadavky asociace Austria Ski Pool zastřešující alpské a klasické lyžování v Rakousku.
Liensbergerová tak chtěla dál závodit v obuvi od Rossignolu, jenže kompromis tato značka zamítla a chtěla návrat lyžařky pod svůj patronát.
Přetahovanou rozsoudila až intervence předsedy rakouského svazu Petera Schröcksnadela, po níž se Liensbergerová vrátila k Rossignolu a v poslední možný den před začátkem nové sezony podepsala smlouvu.
Bez ní by nemohla závodit.
„Byl to nejhorší moment v mé kariéře,“ ohlížela se po letošním mistrovství světa v rozhovoru pro Kronen Zeitung. „Nevěděla jsem, co dělat dál. Ale našla jsem cestu zpět a učinilo mě to silnější.“
Navzdory psychicky vyčerpávajícím trablím zakončila ročník jako třetí nejlepší slalomářka, v celkovém hodnocení Světového poháru obsadila 16. místo.
A v právě skončené sezoně zabrnkala na struny své lyžařské harfy ty nejčistší tóny.