Od březnového vítězství na devadesátikilometrové trati brzy uplyne rok, od té doby se mnohé změnilo. Smutná už není Češkou v cizích službách a její trenér a životní partner Radim Duda už nepracuje u rakouského reprezentačního týmu, ale nově vede ten český.
A nyní jsou oba ve finském Lahti, kde se koná mistrovství světa v klasickém lyžování. Smutná sice od roku 2007 na světovém šampionátu ani jednou nechyběla, nicméně poprvé po čtrnácti letech pojede za svou vlast. „Je to úžasné, dlouho jsme si to s Radimem přáli.“
Smutná pojede deset kilometrů klasicky a také štafetu. Právě ta byla jednou z motivací pro její návrat, Duda chtěl postavit pro MS co nejsilnější výběr. „Přesně tak, bohužel ostatní holky nejsou v tak dobré formě, takže když budeme do osmého místa, budu spokojená,“ tvrdí třiatřicetiletá závodnice.
Na „desítce“ má smělé cíle. Chce proniknout do Top 10. Dosud nejlépe ji zajela před pěti lety v norském Oslu, kde skončila na patnáctém místě.
„Patnáctá už jsem byla, takže jsem si musela dát vyšší cíl. Bude to ale ohromně těžké, i když ne nereálné,“ tvrdí Smutná, která běžně běhá násobně delší trati v seriálu Ski Classics.
V něm triumfovala pětkrát za sebou, naposledy porazila svou švédskou rivalku Brittu Johanssonovou-Norgrenovou o víkendu na Jizerské padesátce. Teď ji čeká jiný druh závodění a jiné soupeřky.
„Na desítce musíte naplno vyrazit a ještě rychleji dojet do cíle. To při laufech se pořádně začne závodit až po hodině,“ srovnává.
Na mistrovství světa a speciálně na závod na deset kilometrů se intenzivně připravovala posledních čtrnáct dní, byť ji zbrzdila nemoc. “Narušilo to přípravu,” připouští žena, která byla v roce 2003 vyloučena z české reprezentace po obvinění, že sabotovala závod na světovém šampionátu v italském Val di Fiemme.
„Samozřejmě to nebyla pravda. Brala jsem antibiotika, navíc jsem ještě byla juniorka. Závod se mi prostě nepovedl.“
Přestup k Rakušanům o rok později byl dílem náhody, Smutné netradiční krok navrhl její dodavatel lyží. „Nebyl to náš nápad, ale nakonec se to ukázalo jako jediná možnost. Kdybych tehdy neodešla, asi bych dnes už nelyžovala. Nikdy jsem se ale jako Rakušanka necítila,“ vysvětluje.
Na období kolem událostí ve Val di Fiemme nevzpomíná ráda. Tehdy byla nezkušenou běžkyní, teď je její role na MS výrazně jiná. „I když se blížím sklonku kariéry, cítím se skvěle. Nepřijdu si na třiatřicet,“ říká pobaveně. „Na závody se moc těším,“ dodává. A věří v úspěch.
Na případné oslavy nebude čas, hned po skončení štafety odcestuje do švédské Dalarny, kde se po roce postaví na start Vasova běhu. „Samozřejmě počkám, až dojedou ostatní holky, pak se ale budu muset sbalit a odjet. Bude to docela stresová záležitost,“ tuší.
Na slavný podnik dorazí jako obhájkyně titulu. Pokud uspěje, bude se jedna zásadní věc oproti loňsku lišit - z reproduktorů zazní česká hymna.
