Blonďatá bojovnice seděla na bílé židličce, nad hlavou měla modrý slunečník, sálala z ní radost. O několik vteřin dřív proměnila mečbol a přemohla talentovanou Američanku Victorií Duvalovou 6:2, 6:3. To ještě netušila, že má dost slušnou šanci vyhrát také v úterním 1. kole. Pořadatelé ji totiž následně dosadili k další kvalifikantce Zarině Dijasové z Kazachstánu, která léta žila v Praze a trénovala na Štvanici. Na žebříčku WTA Tour je Dijasová pouze o devět míst výš.
"Splnila jsem tu svůj první cíl, ale chci ukázat víc," řekla v rozhovoru pro iDNES, když ze sebe vyšlapávala únavu na rotopedu. "Dám do toho všechno."
Jak velký krok v kariéře znamená první účast na grandslamu?
Velký krok ne. Ale jsem ráda, že jsem kvalifikací prošla. Přípravný turnaj se mi totiž vůbec nepovedl. Díky zdejším výhrám mi roste sebevědomí. Tady už všichni hrají dobře, o to víc jsem ráda, že sem patřím.
Co rozhodlo poslední utkání s Duvalovou? Vaše tradiční zarputilost?
Jsem ráda, že jsem díky bojovnosti druhý set otočila ze stavu 1:3. Už jsem měla dva tříseťáky za sebou, do dalšího se mi vůbec nechtělo.
Byl to velký nápor na nervy?
Před zápasem jsem byla nervozní docela dost. Do hlavní soutěže chyběla jediná výhra. Naštěstí jsem hned od začátku vedla, takže se mi hrálo líp.
Loni jste tu coby juniorka mluvila o tom, že byste se ráda pomalu vpravila do ženského žebříčku. Teď jste už na 172. místě. Jak jste s takovým skokem spokojená?
Na začátku roku jsem nevěřila, že by to mohlo jít tak rychle. Ale pak jsem v Miami prošla kvalifikací a začala si dávat vyšší cíle. Nejvíc musím zlepšovat mentální stránku. To je teď moje největší slabina.
Platí, že se jednou chcete stát světovou jedničkou?
Platí. Určitě!
A kam míříte v této sezoně?
Ráda bych nejdřív do stovky a pak do konce roku do osmdesátky, abych na grandslamech hrála hlavní soutěž bez kvalifikace.
