„Kvůli koronaviru a karanténě se všechno změnilo, chvíli jsem se z toho rozkoukávala,“ přiznala osmadvacetiletá domažlická rodačka. „Ale bylo hezké počasí, dodělávali jsme věci okolo baráku. Snažila jsem se zapojit i do dobrovolné pomoci s rouškami, chodím se proběhnout do lesa,“ popisovala Razýmová, která s manželem a trenérem Vladislavem buduje rodinné sídlo v Dolním Vlkýši za Plzní.
Přestože o závěr sezony přišla, může bilancovat spokojeně. Jako první Češka po Kateřině Neumannové se Razýmová třikrát po sobě vešla v závodech Světového poháru do elitní desítky. Hned v úvodním podniku série ve finské Ruce doběhla na klasické desítce pátá, devátá poté skončila ve stíhačce a formu potvrdila sedmým místem na volné desítce v Davosu.
V první desítce si připadám jako na návštěvě, směje se Razýmová |
Pak přidávala další skvělé výsledky včetně lednových domácích závodů v Novém Městě na Moravě. I tam se dvakrát vtěsnala do TOP 10.
„Z výsledkového hlediska se za největší úspěch musí považovat pátá příčka z Finska. Ale já možná budu víc vzpomínat na jiné závody,“ svěřila se však česká jednička. Proč? „Ten první výsledek přišel jako blesk z čistého nebe. Ne že by za ním nestála spousta dřiny, ale zrovna před tímhle závodem jsem neměla takové nervy. Na rozdíl od jiných, kdy jsem sama od sebe hodně očekávala a zjišťovala, jak mi pracuje hlava. Třeba právě doma v Novém Městě,“ vysvětlila Razýmová.
Dřív běhala do vrchu, až ve dvaceti letech se dala na lyžování. Teď už má za sebou členka Sport Clubu Plzeň dvě mistrovství světa i účast na zimní olympiádě v Pchjongčchangu. A životní sezonu k tomu.
„Duben máme volný, alespoň z tohoto pohledu se nás aktuální situace nedotkne. Nejsou organizované tréninky, zkoušíme jiné sporty. Přípravu začínáme v květnu, uvidíme, jak se vše bude vyvíjet. Snažím se být optimistická. Chodím si zaběhat, projít, dělám věci, které se mohou a v rámci zdravotní bezpečnosti jsou i vhodné,“ líčila Razýmová.
Po boku má partnera, který je zároveň i jejím koučem. A funguje to. „Kdyby do lyžování nedělal, tak bychom se doma jen míjeli. To, že mě Vláďa trénuje, je třešničkou na dortu. Můžeme být víc spolu alespoň na závodech v Česku, nebo když jede do zahraničí jako výpomoc servisního týmu,“ pochvalovala si.
Kouč Razým má navíc pod sebou i další svěřence. „Netrénujeme jen sami dva. Rozhodně se nenudíme a nelezeme na nervy. Vše je, jak má být.“ doplnila Razýmova.
