Loni touto dobou Pauláthová trpěla.
Snažila se vrátit do formy, zkoušela trénovat, jenže operované koleno bylo proti. Otékalo, bolesti byly nesnesitelné. „Prožila jsem dva měsíce pekla," vybavuje si.
Tehdy se rmoutila, takřka rezignovala. „Neměla jsem vůbec žádná očekávání," připouští. Teď je vše jinak. Po čtyřech sezonách, kdy se pokaždé musela vypořádávat se zraněními či nemocemi, je pětadvacetiletá závodnice odhodlaná.
Pozitivní, usměvavá, povzbuzená zdařilou přípravou, při níž ve Švýcarsku, Itálii a Francii zapomínala nejen na loňské peklo, ale také na utrápené jaro.
Je to jen pár měsíců, co Pauláthová přihlížela, jak se ostatní závodnice řítí z kopců a bojují o body ve Světovém poháru. Kvůli bolavým zádům o závěr sezony přišla a nevyjela si FIS body, díky kterým by nyní měla lepší výchozí pozici.
Těžkou hlavu si z toho nedělá: „Když nejde o zdraví, jde o ... vy víte co.“
Máte za sebou podle vlastních slov dobrou přípravu. Jaký byl její nejsvětlejší moment? Co vás potěšilo?
My jsme lyžovali celou dobu za skvělého počasí. Mám odjetých snad 40 dní, možná jednou jsem měla zataženo. To mě dost potěšilo. A také to, že jsme skloubili můj program s Pepou (přítelem Josefem Dostálem, trojnásobným olympijským medailistou). Byli jsme společně v Livignu, já jsem tam dělala kondiční přípravu a on hlavně pádloval. To byl také světlý moment.
Kde pro vás začne sezona?
Teď ještě mám soustředění v Rakousku, pak budu trénovat v Kanadě, kde pojedu také první závody. Nikdy jsem tam nebyla, prý je tam tma a zima. Doufám, že se mi podaří hned zkraje sezony něco zajet, byla bych pak klidnější.
Potřebujete FIS body, které jste si nemohla vyjet na jaře kvůli bolavým zádům.
Přesně tak a vím, že bude obtížné si je vyjezdit. Snažím se ale zůstávat pozitivní. Dřív jsem byla hodně emotivní, závody jsem hodně prožívala, ale pracovala jsem na sobě a naučila jsem se, že existuje i něco jiného než se stresovat. Přece jen už je mi pětadvacet a beru to jinak.
Po osmi letech se vrací Světový pohár do Špindlerova Mlýna. Těšíte se?
Já se tam hrozně těším, protože na Špindl mám samé dobré vzpomínky, občas tam trénujeme, sjezdovku znám jako své boty. Naposledy jsem tam v sedmnácti získala svůj první bod. Doufám, že se jim to podaří skvěle připravit. Před osmi lety to bylo všechno úplně super, i počasí vyšlo.
Dalším vrcholem bude mistrovství světa. S jakým umístěním z obřího slalomu, vaší nejlepší disciplíny, byste byla spokojená?
Já si nikdy nedávám konkrétní pozici jako cíl, chtěla bych se prostě zlepšit a zajet ještě lépe než minule ve Svatém Mořici, kde jsem byla devětadvacátá.
A za jaký výsledek by vás pochválil váš otec a zároveň trenér Radovan Pauláth?
Táta by nebyl spokojený, ani kdybych vyhrála (smích).
