„Je to tak, letos na novoměstských tratích závodit nebudu,“ vzkázala devětatřicetiletá rodačka z Prachatic, která už řadu let žije s manželem, bývalým americkým lyžařem Marcusem Nashem v Kalifornii.
Kdy jste se rozhodla, že tentokrát Nové Město vynecháte?
V podstatě už loni na podzim. Věděla jsem totiž, že dám celou sezonu cyklokrosu a že biky pojedu spíš tady ve Státech, než abych cestovala po Světovém poháru.
A nezviklala vás ani skvělá atmosféra, která při závodech na Vysočině pokaždé panuje?
To víte, že mi bude chybět, vždycky je to tam super. Ale já jsem jezdila seriál Světového poháru nějakých patnáct let, takže se teď docela těším na změnu závodního programu. Navíc jsem neměla šanci se ideálně připravit, protože, jak už jsem říkala, měla jsem plnou cyklokrosovou sezonu. Takže na bikách se teprve rozjíždím.
Bylo potřeba si odpočinout?
Přesně tak. Už si holt musím trošku víc vybírat, kam pojedu či nepojedu. Přece jen už nejsem nejmladší. A všechno se zvládat nedá.
Jakou podobu měly vaše volné dny po náročné sezoně na horských kolech a cyklokrosu?
Tady v Kalifornii byla letos pěkná zima, napadlo docela dost sněhu, takže jsem si po letech užila i lyžování. A taky necestování.
Za ty roky už ho bylo až moc? Je pro vás cestování jakési nutné zlo?
Asi úplně ne zlo, ale je to pro mě ta nejtěžší část sezony. Mě baví trénovat i závodit, jenže půlku zimy a léta strávím v letadle. Závody jsou tak prostě nastavené. Většina jich je v Evropě, ale protože já závodím za americký tým, tak se musím vracet taky sem.
Vy asi strachem z létání netrpíte, nebo ano?
Ne, to vůbec. Za ty roky už jsem si zvykla. Ono je na jednu stranu fajn, že se Světový pohár koná po celém světě, ale někdy je to opravdu hodně náročné. Na jeden závod třeba letíte do Austrálie, tam se sotva otočíte a už zase musíte jinam.
Máte nějaký zaručený recept, jak nejlépe zrelaxovat?
Asi nejraději trávím čas se svými pejsky, máme dva maďarské ohaře. A buď jen tak lenošíme na gauči, nebo s nimi vyrážím na procházky po lese. To je ten nejlepší odpočinek.
Poslouchají vás na slovo?
Jsou docela dobře vycvičení. Samozřejmě, že když někde venku vidí veverku nebo něco zajímavějšího, než jsem já, tak potom moje příkazy moc nefungují. (směje se) Ale většinou jsou fakt šikovní.
Už jsme prozradili, že teď v květnu do České republiky nedorazíte, ale co třeba později?
Jo, určitě přijedu. Chystám se v létě za rodiči. A taky mám pořád obě babičky. Už jim je skoro 90 let, takže musím využít každou příležitost je vidět co nejvíc.
