Projela cílem a na tváři jí hrál spokojený úsměv.
Ne, neobhájila titul mistryně světa, nezískala ani medaili a nedělala rozmáchlá gesta, přesto byla celkově se svým vystoupením na kanálu v Pau spokojená.
Kateřina Kudějová během finálové jízdy na mistrovství světa v Pau.
Pátá byla už v dopoledním semifinále a tehdy si dokázala, že forma přišla v pravou chvíli. I finálovou jízdu pak zvládla čistě, přesto s ní nebyla až tak spokojená.
„Už od startu mi to nejelo, první protivoda byla špatná. Další branku jsem pak málem objela zleva, protože mi přišla fakt špatná voda. Měla jsem trochu smůlu a nejelo mi to, ale s pátým místem musím být po letošní sezoně spokojená,“ usmívala se mistryně světa z Londýna.
Vždyť Kudějové letos skoro nic nevycházelo.
Necítím se jako obhájkyně zlata
Před dvěma lety byla v extázi.
Zvládla nejprve státnice na vysoké škole a pak se v anglickém Lee Valley stala mistryní světa. Po dvanácti letech mělo Česko opět jednou šampionku mezi kajakářkami a byl to jednoznačný triumf Kudějové – o dvě vteřiny.
Druhá pak byla ještě na testovacím závodu v Riu a na hry se loni dostala na úkor Štěpánky Hilgertové. Ukončila tak její nepřetržitou 24letou éru.
Zároveň šla ale výkonnostně dolů. Nedojížděla na stupních vítězů v závodech Světového poháru, na olympiádě si ve finále připsala šťouch a do jedné z branek se dokonce musela vracet.
Výsledkem bylo desáté místo.
Letošní sezona už Kudějové nevycházela vůbec. Přitom nebyla zranění ani nemocná, jen se nedokázala dostatečně soustředit na svůj výkon.
Na evropském šampionátu v Tacenu při tréninku zlomila loď. Z kvalifikace pak postoupila jako předposlední a v semifinále byla pomalá. Přestože neudělala chybu, ztratila přes osm vteřin a do finále nepostoupila.
Mezi závěrečnou desítku se navíc nedostávala ani na Světových pohárech, až v tom posledním – ve španělském Seu – do něj proklouzla a dojela šestá.
I vzhledem k výsledkům v letošní sezoně tak po příjezdu do Pau tvrdila: „Jako obhájkyně zlata se vůbec necítím.“
Příprava na Novém Zélandu
Přitom vůbec nejezdila špatně. Těžila z toho, že se v Pau během léta čtyřikrát zastavila. „Mám tu trať docela najetou,“ povídala.
A bylo to vidět.
V kvalifikaci dojela jedenáctá a s přehledem si pohlídala postup do sobotního semifinále. Jen tři minuty před ním jí na mobilu pípla smska.
„Proto jsem si ji přečetla až po jízdě,“ popisovala.
Byla od sestry, které se zrovna narodil syn Jakub. „Přitom už mi včera říkala, že dostala prášky, které mají vyvolat porod. Já pak celou dobu čekala na zprávu, kdy to teda přijde, skoro jsem nespala,“ usmívala se.
To už měla pátým místem dávno zajištěné finále, ve kterém nakonec dojela rovněž pátá a vylepšila si letošní maximum mezi světovou elitou.
„A vzhledem k tomu, že jsem teď dvojnásobná teta, určitě bude co slavit,“ těšila se.
Rozporuplnou sezonu má za sebou, teď si dá na pár týdnů od pádlování pokoj. V listopadu pak na čtyři měsíce odletí pryč.
Nejprve na Nový Zéland, kde stráví spolu s přítelem Vánoce a poté ještě s mistrem světa Ondřejem Tunkou a Lukášem Rohanem odletí do Austrálie, kde bude příprava na další sezonu pokračovat.
„Hrozně se na to těším. Nebude to pořád takové bušení jako doma v zimě, bude to jiné a já si hlavně odpočinu psychicky,“ plánuje.
Pak už se znovu vrhne do závodů, ve kterých bude chtít navázat na závěr letošní sezony.
A třeba v pražské Troji na mistrovství Evropy zase získat medaili nejcennější.
